Mýty o stravě a tréninku

Úvod do mýtů o stravě a tréninku

Rád bych Vás tímto přivítal do nové rubriky tohoto blogu, která se bude zabývat těmi nejpalčivějšími mýty o stravě a tréninku.

Dnešní článek bude úvodní, tak trochu zasvěcující, zejména pro ty, kteří se s touto problematikou z mého pohledu ještě nesetkali. Nemůžeme totiž pořádně začít rozebírat jednotlivé mýty, dokud si nedokážeme přiznat, že doopravdy existují.
V následujících článcích se pak podíváme vždy na konkrétní mýtus a laickým jazykem (tak, aby tomu dokázal porozumět každý), si stručně vysvětlíme, co je na něm špatně a jaká je holá pravda. Zájemce o podrobnější a komplexnější informace pak odkáži na přednášky Performance Lifestyle a Performance training, případně protokol Performance lifestyle 2.0  a Performance lifestyle 3.0.

Stejně jako Karel Havlíček Borovský, který ve svých epigramech satiricky kritizoval dobové společenské poměry a otevřeně poukazoval na rozpory mezi hlásanými pravdami a skutečností, budu já kritikem poměrů v oblasti posilování, tréninku a fitness obecně a budu poukazovat na zjevné rozpory mezi zakořeněnými nepravdami (mýty) a skutečností, danou výsledky současného vědeckého bádání a empirické praxe těch nejlepších světových trenérů.

Zrození mýtu


Valná většina cvičících lidí v naší společnosti vydává nesmyslné peníze za osobní trenéry, jídelníčky, suplementy a zejména potraviny, které jim stejně nepřinášejí očekávané výsledky. Proč?

Všechny ty řeči o nutnosti jíst často během dne, počítat kalorie a makroživiny, střídání objemové a rýsovací fáze, přílišný důraz na sacharidy a panický strach z tuků, restriktivní diety, sacharidové vlny, kulturistické tréninkové plány, funkční pomůcky, kardio na pásech a vlastně celá kulturistika a většina fitness jsou pouhé mýty, které se nezakládají na vědeckých výzkumech, ale obdobně jako pohanství na víře.

Vytvořilo je 30 let trvající slepé opakování autorit, díky kterému v naší společnosti zakořenily, a je téměř nemožné se jich zbavit. Jediné, v čem fitness průmysl reflektuje aktuální vědu, jsou poznatky o užívání zakázaných látek, na kterých také stojí 90% jejich výsledků. Běžný smrtelník takovou stravou a tréninkem nikdy nedosáhne vysněných výsledků, stačí se podívat na návštěvníky fitness center, kteří se dělí na ty, kteří neustále přicházejí a odcházejí a ty, kteří cvičí dlouhodobě a vypadají pořád stejně.

Jak vznikly tyto mýty? Od špatné interpretace studií jiných, přes zaplacení studií vlastních (např. suplementovými společnostmi), po prosté vymyšlení nějakého postulátu fitness autoritou (s důkazem v podobě vlastních či klientských výsledků, bez zohlednění užívání zakázaných látek), se pokřivené či zcela nepravdivé informace šíří dál a dál, stejně jako virální video se štěňaty na Facebooku. Další autority jej, ve snaze dále nevystupovat z davu, opakují a přidávají jim tak váhu. Od nich čerpají specializační a následně globální média a široká veřejnost a mýtus se tak ustavuje ve společnosti.

Kdo by si totiž kdy býval pomyslel, že lidé vzdělaní v daném oboru, či dokonce instituty, které je vzdělávají, nikdy nepodnikli svou vlastní cestu za výzkumem, ale prostě jen přihřívají polívčičku, kterou kdysi dávno někdo uvařil ze zkažené zeleniny (doufám, že jste tuhle metaforu chytli).

Oproštění


Nechápejte mě špatně. Mým cílem není šokovat (to možná bylo před 2 lety, když jsem o mýtech psal poprvé pro širokou veřejnost), ani snažit se získat pozornost svým vymezením proti fitness a kulturistice, ale naučit Vás kritickému myšlení a schopnosti naslouchat vlastnímu tělu (a možná trochu více si věřit). Pokud se Vám toto povede, dokážete velice snadno tyto mýty odhalit a následně se jich zbavit.

A díky tomu zjistíte, že jste vlastně šťastnější: Zjistíte, že to cvičení a stravování ve skutečnosti není tak náročné, jak se Vám všichni snaží namluvit, ale že to může být dokonce i celkem zábava. Přestanete vyhazovat zbytečně moc peněz za kvanta jídla, které Vaše tělo nepotřebuje, naučíte se vážit si kvality a stavět na první místo chuť a vzhled jídla, místo nutnosti pipetovat kuře na Petriho misce ve Vaší domácí pipetárně. Přestanete ztrácet drahocenný čas hodinami na páse a strojích, Vaše tréninky budou kratší, intenzivnější a hlavně zábavnější. Budete se učit neustále novému a hlavně začnete vidět výsledky v reálném čase. Tyto výsledky Vás pak budou hnát stále dále. A hlavně, zlepšíte své zdraví a nebudete již nadále otroky svého těla, ale naopak z něj uděláte svůj nejlepší a skvěle vyladěný nástroj.

V příštím článku si probereme první mýtus, kterým je zařazování tzv. objemové fáze (bulking).

 

Pokud se Vám článek líbil a chcete mi pomoci v šíření osvěty o mýtech o stravě a tréninku, budu rád, pokud jej budete sdílet:

Může se Vám také líbit

6 komentářů

  • Odpovědět
    Justin
    7.9.2015 at 18:50

    Skvěle napsáno! Uz se tesim na ten bulking😂 Konečně někdo povstal

  • Odpovědět
    Michal Hanč
    8.9.2015 at 11:19

    Moc hezky a hlavně výstižně napsané!

  • Odpovědět
    MV
    10.9.2015 at 19:27

    Dal sis teda velmi náročný cíl:) Good luck!

  • Odpovědět
    Mýtus č.1 – Objemová fáze – Rise by Performance training
    11.9.2015 at 13:54

    […] jste si mohli přečíst v úvodním článku, mýty o stravě a tréninku vznikají z několika opakujících se příčin. V tomto případě […]

  • Odpovědět
    Kuba
    17.9.2015 at 11:25

    skvělý článek 🙂 na přednášce se toho člověk ale určitě dozví mnohem více, plánujete udělat přednášku také v Ostravě? díky

  • Odpovědět
    Mýtus č.2 – Nutnost snídat – Rise by Performance training
    3.10.2015 at 15:58

    […] se ukáží jako nepravdivá, není jiné možnosti než označit je jako mýtus. Jak ale víte z úvodního článku i příkladu výše, aby mohlo dojít k vyvracení mýtu, musí být názor o jeho neplatnosti […]

  • Napsat komentář