Dovolená může mít řadu podob. V tomto článku se dozvíte, jak z té vlastní vytěžit naprosté maximum, jak být na dovolené v souladu s nejhlubšími principy Performance lifestyle a jak vypadala ta moje na Hawaii a co jsem se tam dozvěděl na absolvovaných seminářích.

Předně si řekněme, že existují tři způsoby, jak pojmout svoji dovolenou:

1. Dovolená kalicí s přáteli – cílem jsou hudební festivaly, nezřízené několikadenní večírky a jídlo, trénink a suplementace pak zcela ustupují do pozadí snaze přežít až do konce.
2. Dovolená poznávací – cílem je toho v dané lokalitě zažít co nejvíce, respektive se jedná o neustálý přesun z místa na místo. V takovém případě, pokud většina Vaší dovolené bude spočívat v nekonečných pěších túrách, je samozřejmě zbytečné mluvit o plánování nějakého tréninku v posilovně, respektive jídla. Jíte to, co potkáte a zabijete na cestě (lokální zdroje) a Vašim tréninkem je trénink klidu mysli při přesunech v tropických teplotách či hustých deštích.
3. Dovolená aktivního odpočinku – cílem je obnovit svoje psychické kapacity, strávit nějaký čas s rodinou / drahou polovičkou, studiem či relaxací. Trénink se smrskne maximálně na ranní proběhnutí se po pláži a cíle ve stravování na progresivní zvyšování množství jídla, které dokážete sníst při každé návštěvě all you can eat bufetu.

---

 

Dovolená dle Performance lifestyle

Existuje však i čtvrtá možnost, které říkám performance lifestyle dovolená a která má tyto pravidla:

1. Snažíte se z každého dne vytěžit naprosté maximum. Můj běžný den na Hawaii tak začínal v sedm ráno spolu s prvními slunečními paprsky.

 

2. Pouhopouhé ležení na pláži nebo u bazénu je zakázané. Za osm dní jsem ležel na pláži celkem osm hodin, z toho šest poslední den, kdy už jsem měl vše hotovo. Místo ležení na pláži jsem raději volil pěší přesun po pobřeží a poznávání nových míst.

 

3. Maximum spánku je 5-6 hodin v noci. Při cestě na druhou stranu světa, kde je časový posun 11 hodin, bylo jasné, že adaptace na lokální časové pásmo bude alfou a omegou toho, jestli dokážu od prvního dne fungovat od samého rána a stihnout celý plán nebo budu věčně rozbitý spát přes den a v noci koukat do stropu. Není přitom jiného řešení, než 3/5 mg melatoninu. Ten si dáte v dané lokalitě v hodinu, kdy potřebujete jít spát, usnete a on Vám přehodí Vás vnitřní cirkadiální rytmus. Samozřejmě je cílené brát jej po celou dobu pobytu.

4. Každý den je předem od rána do večera naplánovaný. Pokud si nenachystáte podrobný itinerář již před odjezdem, nestihnete nic, respektive ani nebudete vědět kam jít. Proto si vždy před odletem najdu posilovny, které chci navštívit a napíši do nich, zda mohu přijít na jednorázový vstup (ne všude nabírají lidí z ulice, v Manchesterském Front line fit jsem se musel osobně domluvit s majiteli, v Crossfit Miami jsem musel předem vyplnit několikastránkový formulář a do atletické posilovny v Honolulu jsem se musel vloupat a cvičit na černo (místní tradice)).

Dle Zagatova průvodce či TripAdvisor si zjistím, jaké jsou nejlepší restaurace ve městě s lokální nebo něčím zajímavou kuchyní (toto je můj osobní koníček), přitom je pak potřeba vzít v úvahu také dresscode (většinou je potřeba vzít si alespoň košili) a ve větších metropolích si dát předem rezervaci.

Pomocí TripAdvisor pak lze získat i přehled a recenze lokálních hotelů, památek a obchodů – i to je potřeba si naplánovat. Hotely zejména, pokud se hodláte přesunovat.

 

5. Je potřeba stihnout poznat nejen turistické lokality, ale také přirozenou kulturu a lokální zvyklosti. Na Waikiki beach jsem se mohl setkat s klasickými hotelovými řetězci, butiky mezinárodních značek haute couture a klientelou převážně z řad Japonců a Číňanů. A byť byly jejich socio-společenské zvyklosti (například chození na pláž v plavkách výhradě pro čas potřebný k focení selfie nebo pečlivé zdokumentování každého jídla v restauraci pomocí fotky s bleskem, následné okamžité filtrování a postování na sociální sítě a až následně jedení studeného jídla) pro mne z hlediska psychologa také nesmírně zajímavé, bylo to právě až vypravení se za hranice turistického centra, které odhalilo pravou tvář Hawaie tak, jak ji známe z filmů o surfování a Jurského parku:

Kombinace nespoutané přírody (hory a pralesy pokryté vrstvou mraků na jedné straně a bílé pláže se skalistými útesy a smaragdovým mořem na straně druhé), tradičních jednopodlažních domků vystavených do kopců i honosných vil přímo na pobřeží, surfování na skrytých plážích až do západu slunce, večerní socializace kolem amerického piva v pobřežních hospůdkách či rodinné kempování pod širým nebem až do ranních hodin.

 

6. S tím souvisí i poznání lokálních principů stravování. V mém případě to byla například klasická surfařská snídaně Loco Moco (rýže, volské oko, mleté hovězí, cibulka a k tomu čerstvě vymačkaný ananasový džus a obří šálek místní kávy typu Kona), která je skvělou variantou pro doplnění všeho potřebného po ranní posilovně a před náročným dnem. Obdobně pak bylo potřeba těžit ze skvělé dostupnosti čerstvých humrů, obřích krevet a ústřic a spousty a spousty lokálního čerstvého ovoce.

 

7. Je potřeba půjčit si kolo / auto a poznat toho co nejvíce z vlastního pohledu. Zatímco přesuny pomocí taxi/autobusů Vám dají možnost přesunovat se mezi dvěma zvolenými místy, kolo nebo lépe auto, Vám dají naprosto svobodu a možnost nacházet vlastní lokality. Vhodná je také varianta přepravy pomocí služby Uber, kdy máte možnost si pohovořit s lokálními obyvateli a zjistit dobré tipy na místa, která v průvodcích nenajdete. Já se tak opakovaně vydal na obtížně přístupnou surfařskou Cromwellovu pláž, která nabízela výhled na skryté krásy Islamského paláce (dnes muzea umění) Shangri La i neskutečné pohledy při západu slunce, lemované plachetnicemi a surfaři.

 

8. Navštívit významná místa. Hlavní turistické atrakce jsou od toho, že představují to nejokázalejší, co daná lokalita nabízí. Na Hawaii jsem tak nemohl vynechat historií nechvalně proslulý přístav Pearl Harbor a návštěvu bitevní lodi USS Missouri, na které byla podepsána kapitulace Japonska. Kombinace osvěžujícího Tichomořského vzduchu, ostrého slunce a vůně kovu obřích děl měla jistě něco do sebe, stejně jako nedaleká stále fungující vojenská základna s domky pro vojáky, jako z klasického válečného filmu.

Obdobně jsem, byť již téměř na konci svých sil, předposlední den provedl výšlap na vrchol nejpříkřejšího srázu vulkanického kráteru Diamond head, který nabízel neskutečná panoramata, zejména po přelezení plotu do zakázané zóny a výstupu na nejvýše postavenou střechu bývalého bunkru. Turisté si v ten den tak mohli užít nejen neskutečný výhled na centrum Honolulu, ale také na jednoho Čecha, pózujícího na protější straně u zapadajícího slunce. Určitě budu na hodně fotkách.

9. Poznat lokální možnosti pro trénink. Ať již to mají být obří franšízová fitness centra, plážové open-air posilovny, hardcore gymy, originální Crossfitové boxy, hrazdy na pláži či sportovní hřiště, pokud máte trénink rádi a není pro Vás nutností, slouží dovolená v cizí zemi jako skvělá možnost, jak rozšířit svou sbírku míst, kde jste cvičili a zažít neopakovatelnou lokální atmosféru. Já jsem byl jednou cvičit ve velice dobré posilovně hned u pláže, která byla částečně pod širým nebem a tam jsem potkal nejlepšího powerliftera všech dob Eda Coana, se kterým jsem měl další dny semináře. Posilněn lokálním ready to drink nakopávačem (VPX Meltdown) jsem se osmělil jej přímo oslovit a seznámit se s ním a nakonec jsme dobře pohovořili a společné foto tak nebylo kompletní extempore neomaleného fanouška. Právě výprava za lokálně známými posilovnami Vám dá zážitky, které byste v hotelovém gymu marně hledali. I v něm jsem však provedl několik nezbytných ranních pumpovacích tréninků, ty další jsem však již strávil v rámci seminářů v silových centrech Sportovní fakulty Hawaiské univerzity a poslední pak v klasickém americkém obřím gymu, kde byly vedle sebe srovnány desítky benchů a byly tam i naprosto nerealistické stroje, pocházející snad z výplodu nějaké choré mysli dekadentního kulturisty.

 

10. Zažít něco, co už se nebude nikdy opakovat. Může to být návštěva jednoho z nejlepších klubů na světě nebo třeba výprava na vlastní pěst na zcela opuštěný atol. Pro mě tímto vše-harmonizujícím zážitkem byla návštěva dvou událostí v prostorách Hawaiského kampusu.

 

Mastering the art and science of powerlifting

Tou první byl seminář se dvěma špičkami silového tréninku – současně nejvíce uznávaným silovým trenérem Charlesem Poliquinem a nejvíce oceňovaným powerlifterem všech dob Edem Coanem. Ti také byli důvodem mé návštěvy na Hawaii (rád si plánuji dovolenou kolem podobných studijně pracovních událostí). Pod jejich vedením jsem si prošel tréninkem techniky dřepu, mrtvého tahu i bench-pressu, stejně jako triky na zvyšování mobility pro jednotlivé z nich a po obědě na univerzitním kampusu (neuvěřitelný výběr jídla, ale vše smažené), který jako by vypadl z každého druhého filmu, který se odehrává na půdě americké univerzity (spolky, kluby, šprti u vstupů v kostýmech prodávající lístky na události, kampusové třípatrové fitko) a nákupu oblečení s logy univerzity, sportovní fakulty a místního fotbalového klubu (defakto celá kolekce under armour a russel athletics v této limitované šedo zelené edici) pak seminář pokračoval rozpravou nad tréninkovou metodologií, periodizací a vlivem stravy a suplementace na trénink. Odnesl jsem si spoustu nových a užitečných informací, které jsem jako vždy začal testovat sám na sobě a především potvrzení obecných pravd, které sám dlouhodobě prosazuji a které v ČR stále internetoví bojovníci nejsou schopni akceptovat:

• ATG dřep není jediná možná a správná varianta dřepu a kdo to říká je prostě fašista (a kretén).
• Butt wink není potřeba napravit před tím, než začne člověk dřepovat, není nebezpečný a vyskytuje se i na elitní úrovni.
• U mrtvého tahu nejde o to mít hezky rovná záda, ale využít vzpřimovače k tomu, k čemu jsou určeny a tedy provést potřebné nahrbení.
• Bench-press je cvik na celou vrchní polovinu těla a nikoliv na prsní svaly a je s tím spojené lehké mostování, které nesouvisí se snahou zkrátit si dráhu pohybu, ale zaujetím fyziologicky správné pozice.
• Kolena mohou jít při dřepu před špičky a jejich zatěžováním dochází k jejich posilování. A další.

Strength coaches clinic

Událostí, která na tu první bezprostředně navazovala, byla klinika silových trenérů, která se rozprostírala přes dva dny a skládala se z řady seminářů na nejrůznější témata od nárazů do hlavy u amerického fotbalu, přes taktiky na hřišti, rozvoj kognitivních schopností v unaveném stavu při tréninku vojáku armády US, zapojení starodávných tréninkových nástrojů v přípravě sportovců, pětifázový silově-vytrvalostní trénink, celoroční periodizaci pro hráče týmových sportů až po přípravu zápasníků MMA. Zde jsem si opět ze všech stran potvrzoval tréninkové principy a postupy, které jsou v rámci Performance training přítomny v protokolech pro sportovce a armádu – Specializace Maximal performance.

 

 

Vyvrcholením celé této akce potom byl druhý seminář s Edem Coanem (tentokrát již pro několik stovek lidí, takže zcela jiný, než byl téměř individuální intership o den předtím) a hlavně skvělý seminář s třetí přítomnou, celosvětově ceněnou, celebritou silového tréninku, kterou byl Wolfgang Unsoeld z Německa, se kterým jsem se seznámil již o den dříve na semináři s Poliquinem a který patří v současné době mezi nejlepší světové trenéry, spolupracuje s řadou Olympijských týmů a jeho atleti, zejména z řad MMA zápasníků, pod jeho vedením dosahují neskutečných výsledků.

Ten měl seminář na téma tréninku, stravy a suplementace pro bojové sporty. V praktické části představoval nejlepší cviky pro zápasníky MMA, kam patřily cviky pro zesílení vrchní části zad, a mi bylo ctí, že si mě vybral jako role modela pro předvedení všech jejich variant. Jednalo se zejména o šest variant velice striktních a stále náročnějších variant shybů, kde jsem, troufám si tvrdit, překvapil nejen přítomné publikum (řada místních profi sportovců a jejich trenérů mi pak vzdávala hold za mou přítahovou sílu), ale troufám si tvrdit, že i jej samotného. Holt asi nečekali, že se dlouhodobě zaměřuji silovou gymnastiku.

@wolfgangunsoeld one of the best strength coaches in a world elaborating about upper body strength for grappling sports. Here using my assistance to demonstrate proper form of chinup.

Video zveřejněné uživatelem Adam Česlík (@risebyperformance), Úno 1, 2016 v 9:43 PST

Komplementace

Pokud si předem zajistíte, abyste na své dovolené dokázali propojit všechny zmíněné body, abyste zvládli poznat lokální kulturu, pamětihodnosti, seznámit se s místními, navštívit dobré restaurace, kluby, posilovny i obchody, slunit se, ale i provádět výlety a vlastní cesty za poznáváním. A pokud u toho zažijete ještě něco navíc nežostatní, bude Vám stačit 8-10 dní k tomu, co jiní nepoznají na daném místě ani za 8-10 měsíců. Nebudete zcela odpočatí, ale zažijete dovolenou dle nejlepšího záměru Performance lifestyle: V podobě životního stylu zaměřeného na maximální výkon, nejen tréninkového. 

 

PS: Dle kréda Performance lifestyle jsem se na zpáteční cestě stavil neplánovaně ještě v New Yorku, pořídit nějaké fajn záběry v orkánu a hustém dešti na vrcholku Empire State Building.