Performance lifestyle Performance training Zápisky z cest

Performance training v Los Angeles

Zatímco většina lidí jezdí na dovolené odpočívat a dovolená je pro ně tak oddychem a možností konečně na pár dní v roce neřešit stravu, nebrat žádnou suplementaci a věnovat se okázalému slunění se, odpočinku a pití alkoholu od rána do večera, pro mě je dovolená synonymem tvrdého tréninku (většinou na slunci), striktního režimu a snahy vytěžit z ní maximum.

V případě výletu do Los Angeles to platilo o to více, že se jedná kolébku tréninku, posilování a zdravého životního stylu. Pojďte se společně semnou podívat na tento jedinečný zážitek, díky kterému se na okamžik ocitnete v posilovnách zalitých sluncem a možná i dostanete inspiraci na vlastní dovolenou.


 

S myšlenkou návštěvy LA jsem si pohrával zhruba poslední rok a půl od chvíle, kdy jsem se přistihl během hraní GTA V jak zasněně pozoruji hladinu moře z věrné kopie mola s kolotoči v Santa Monice a představuju si, jaké to tam musí být naživo. Přesto se na Los Angeles dostalo až jako na poslední místo v pořadí na mém seznamu a to ještě tak tak.

Poslední rok byl pro mě z hlediska cestování totiž poměrně náročný, byl jsem celkem 8x v zahraničí, z toho 3x v USA. Pobyty v Manchesteru (nabírání svalové hmoty a spalování s Ch. Poliquinem), na Hawaii (zisk mistrovství v základních cvicích s Edem Coanem a Poliquinem, kongres o sportovním tréninku s desítkou nejlepších trenérů v čele s W. Unsoldem a Edem Coanem), v Marbelle (tvorba pokročilých tréninkových periodizací s Poliquinem a C. Castrem) a v Belgii (hormony a neurotransmitery s W. Unsoldem) jsem měl spojeny se vzdělávacími semináři a jako takové měly přednost před čímkoliv spojeným s tím, kam se pouze „chci“ podívat. LA se tak neustále odkládalo a když se jako pomyslný vrchol sezóny objevila druhá návštěva Marbelly (spojená s točením promo videí pro chystané protokoly PT 3.0 Dawn of performance), byl jsem si již téměř jist, že letos už nikam nepoletím, ukončím náročné tréninky a budu se zase věnovat chovu kuřat na své zahrádce za městem a především sepisování zbylých protokolů Performance lifestyle 3.0.

 

Přípravy

Člověk však míní a plány se mění. Když se objevila příležitost podívat se do LA ještě před koncem léta, neváhal jsem ani minutu. Kor, když to mohlo být spojeno s natočením tréninkových videí ještě před koncem mé sezóny a definitivní ztrátou formy během podzimního deloadu.

Po letech tréninků je totiž můj plán každoročně jasný: Od ledna začíná období usilování, překonávání sebe sama, studia, práce a neustálého šlapání na plyn tréninku a regenerace. Člověk to častokrát chce vzdát, ale touha po tom, neustále se zlepšovat (a nacházet tak i nové postupy pro své klienty) a rozšiřovat svůj tréninkový systém (pomocí tvorby nových protokolů, pořádání seminářů a vlastního absolvování jiných) jej žene vpřed a neumožňuje zvolnit, dopřát si tolik potřebné volno nebo deload.

Výsledkem pak je peak formy / výkonnosti někdy v polovině či při konci léta (logicky spojených s dobrým počasím, kdy se cvičí přeci jen lépe) a následný povinný a dobrovolný deload (protože jinak jsem pokaždé prostě vyhořel a skončilo to hůře než lépe). Ten deload se postupně vine od září do prosince, kdy cvičím spíš pro zábavu a věnuji se především práci.

V takových chvílích mám díky tomu více času na experimenty s vlastním tělem i studium hlubších souvislostí, kdy se více než na výkony a vzhled, zaměřuju na očistu a optimalizaci zdraví.

No, a zatímco na červencový pobyt v Marbelle jsem jel s tím, nenechat tam na sobě nit suchou, odjet tam ty nejtvrdší tréninky a ukončit sezónu a na její přípravu byly celé měsíce, na nově naplánovaný výlet do LA připadly pouze 2 týdny (holt náhlé rozhodnutí).

To tedy znamenalo 2 týdny dvoufázových tréninků, striktní stravy a hlavně hledání životního optimismu se na to všechno nevykašlat a nestrávit tam všechen čas pouze s margaritou na pláži.

Z hlediska přípravy nešlo nechat nic náhodě a moje suplementace sbalená na cestu se tak mohla vyrovnat s přípravami na nějakou hodně dlouhou vesmírnou misi. Člověk musí být připraven na všechno. A protože, jak už všichni víte, na prvním místě vždy stojí optimalizace zdraví (pokud si například odstřelíte třetí den trávení častou konzumací junk foodu (což není v USA nic neobvyklého), nemůžete čekat kvalitní výsledky ve svém tréninku a ani na sobě), měl jsem tam s sebou sbalen kompletní protokol Optimalizace zdraví (GIT, detoxikace i optimalizace spánku) a také kombinaci suplementace pro hormonální optimalizaci jak pro spalování tuků, tak maximální výkonnost.

Na druhou stranu Performance lifestyle je o přirozené adaptaci, takže jsem se určitě vyhnul extrémům jako je vezení si vlastního zamraženého jídla v krabičkách (wtf všem co tohle vážně dělají, i kdyby to bylo těsně před soutěží). Kvalitního a zdravého jídla bylo totiž ve Venice překvapivě dostatek.

A byť jsem měl při odletu pocit, že jsem určitě na něco zapomněl (radši jsem zavolal i Kevinovi), nakonec dopadlo vše v pořádku a přes pohodový 18ti hodinový let (z Prahy s přestupem v New Yorku) jsem se dostal úspěšně do kolébky zločinu, teda chtěl jsem napsat cvičení.

 

Welcome to LA

Říká se mu město andělů a po setmění někdy také město hříchů. Pro cvičící populaci je však Los Angeles především kolébkou kulturistiky a pohybového hnutí obecně. Mluvit o LA jako o jednom městě by však bylo přílišnou simplifikací, protože se samo skládá z řady měst a čtvrtí a přejet ho z jedné strany na druhou může trvat dvě i tři hodiny.

Zatímco turisté míří do LA většinou za chodníkem slávy a filmovými ateliéry do Hollywoodu, za obchody na Rodeo drive v Beverly Hills či za drinky na Long beach, mě lákala zcela jiná část a tou bylo Venice a přilehlá Santa Monica.

V roce 1905 založil excentrický miliardář a tabákový magnát Abbot Kinney město Venice jako Americkou poctu Venice v Itálii. Vybudoval po jejím vzoru dokonce i kanály s vodou, kterými se plavily gondoly, postavil 350m dlouhé zábavní molo, na kterém se dnes nalézá celý zábavní park a vytvořil světoznámý „chodník“ ve Venice.

Zhruba v 30.tých letech se nedaleko mola v (tehdejším) Venice začali scházet powerlifteři, kulturisté, siláci, gymnasté, ale i lidé provozující jakékoliv jiné sporty a vznikla tak Muscle beach. Centrum pohybu, kultury těla a tréninku.

Později bylo Venice pohlceno městem Los Angeles a tehdejší Muscle bach se stala spolu s molem součástí sousední Santa Monicy. Záměry nového vedení města byly jiné a původní muscle beach byla rozpuštěna a rozebrána do poslední hrazdy a pódia, jen aby později vznikla o několik set metrů jižněji jako Muscle beach at Venice, kde byla postavena také světoznámá posilovna Muscle gym pod širým nebem, která ve dnech své největší slávy pravidelně hostila kulturistickou špičku zlaté éry včetně Arnolda a Franca Columba.

Entuziasmus příznivců tréninků s vlastním tělem však nebral konce a na původním místě nakonec vyrostla znovu originální muscle beach, kde se dodnes o víkendech scházejí příznivci handbalancingu, kalisteniky, pole dance, žonglování, gymnastiky, akrobacie a bojových sportů, přicházejících z celého světa.

 

Venice beach, California

A právě pro svůj nezaměnitelný feeling nejen z hlediska pohybu, ale také kultury a umění obecně, jsem se rozhodl nestrávit svůj pobyt v LA za zdmi hotelu někde v centru, ale naopak pronajmout si od místních tradiční apartmán přímo na pláži a zažit autentickou atmosféru tamního života, jak ji popsal ve svém románu Arnold S.

Přes určité nesnáze (termín byl dost nakvap) se mi nakonec podařilo zabookovat přes airbnb vymazlený byteček jednu ulici od pláže a hlavně hned vedle samotného Muscle Gymu ve Venice.

Rozplývat se nad nezaměnitelnou atmosférou, ovzduším a kulturou tamního místa by vydalo na samotný román a jak říkám, to se nedá popsat ani zachytit na fotografii, to musí člověk prostě prožít. Ať to byly nekonečné pláže s racky, budkami pobřežní hlídky, mola s kolotoči a akvárii, nebo Venice broadwalk posetý do nekonečna se táhnoucími grafity, tajuplnými krámky, pouličními umělci, žebráky, artisty a vystoupeními, či autentické hipsterské kavárny, restaurace a obchody (na Abbot Kinney Blvd), stezky pro jízdu na kole, bruslích a běžce, světově proslulý skate park, basketbalová, tenisová a volejbalová hřiště či především místa křižující kulturistický a gymnastický trénink, poskytovalo Venice neopakovatelnou podívanou a nic nenaplňovalo ducha tak, jako se při západu slunce zastavit, nikam nespěchat a jen tiše pozorovat co všechno se kolem děje. Tedy činnost, na kterou dychtiví turisté, kteří si přijedou Venice pouze projít, většinou nemají čas.

I samotné bydlení dýchalo místní atmosférou a člověk neměl moc problém připadat si jako by se tady zastavil čas a pořád byla sedmdesátá léta (i barvy okolního prostředí se zdály jaksi retro pastelové).

Golds Gym, Venice, CA

Hned první den směřovaly naše kroky na lačno do Meccy kulturistiky, prvního Golds gymu, který kdysi soustřeďoval všechny špičky kulturistiky na jednom místě (z doby Arnolda v něm zůstalo pouze pár starých old-school strojů, na kterých cvičíval, a zbytek je komplet nový).

A byť jsem již několikrát zažil obří americká fitness centra, měl jsem zde skutečně vyražený dech. Z toho místa doopravdy pryštěla atmosféra lásky k tréninku a člověk nemohl jinak, než ze sebe vydat to nejlepší, aby nedělal ostudu, když jej z obřích zdí sledují všichni vítězové mužské i ženské Olympie, stejně jako další velikáni kulturistiky, kteří se ve zdech Goldu za ta desetiletí vystřídali.

A ani současné osazenstvo nedělalo ostudu. Vedle klasických turistických nadšenců se zde promenádují současné hvězdy youtube tréninku, slavní trenéři i kulturisté v přípravě na Olympii. Největší radost mi ale dělali behemoti, metalidé, kteří nejsou známí ze sociálních sítí ani velkých kulturistických soutěží, ale kteří byli naprosto nelidských rozměrů (a to jsem si myslel, že po semináři s Kai Greenem mě už nic nepřekvapí). Člověk si zde najednou připadal tak nějak, normálně. Jako smrtelník, který se připletl na Olympu k utkání bohů. Viděl jsem několik žen, které vypadaly lépe než současná česká (mužská) kulturistická profi špička a přísahal bych, že tam byl i jeden posilující pes (bílý vlčák).

Říká se, že do Meccy ve Venice by se měl každý příznivec tréninku alespoň jednou v životě vydat a já nemohu jinak než souhlasit. I samotný Arnold zde stále trénuje (většinou v úterý od 6 hodin ráno, což bylo jaksi mimo mé probouzecí schopnosti). Za dobu svého pobytu jsem v Goldu však byl cvičit pouze 2x, jednak proto, že se tam nesmělo natáčet a jednak protože jsem pro své choutky našel daleko lepší posilovnu.

IMG_7660IMG_7662

IMG_7663

IMG_7710

IMG_8398

IMG_8415

Muscle gym ve Venice

Představte si to, je osm hodin ráno, slunce právě ospale olizuje horizont a vy se vydáváte ze svého apartmánu do asi 200m vzdálené posilovny, která je skrytým klenotem celého Venice. Přicházíte do oprýskaného hangáru, pokládáte 10 dolarů na stůl ženě, které se ani nemusíte ptát, abyste věděli, že kdysi zažila s Arnoldem nejednu společnou party a vycházíte vstříc posilovně, odkud pocházejí tréninkové fotografie, které inspirovaly milióny po celém světě.

Muscle gym ve Venice, napůl skrytý v hangáru, napůl rozprostírající se pod širým nebem, byl tou posilovnou, kde jsem v LA strávil nejvíce času. Po ránu téměř prázdná, oprýskané lavice, osy a původní kotouče, všechny však pamatující tvrdé tréninky. Vybavení minimalistické, ale zároveň plně dostačující a často dokonce lepší než s jakým se v dnešní době můžete v posilovnách v ČR setkat.

Trénink pod pražícím sluncem, kolem probíhající turisté při ranním jogingu, jen několik stálých štamgastů, drsnějších než žiletkový ostnatý drát, krev, pot, dřina a vy.

Neopakovatelná atmosféra a nejlepší a nejzábavnější tréninky, které jsem zažil. A ano, každý kdo vstoupil do pomyslné arény ohraničené plotem kolem strojů, Vás s úsměvem na tváři pozdravil, protože věděl, že jste stejný druh jako on: gym junkie.

Po tréninku ruce od rzi a zaschlé špíny, vychlazený zeleninový fresh v nedalekém okně a následně pokračování tréninku na přilehlém písečném hřišti, poskytujícím železné kruhy na řetězech, hrazdy, bradla i provazy ke šplhu.

Po tréninku pak vždy následovala pozdní snídaně v nedaleké restauraci. Muscle beach combo (vejce, brokolice a cottage), miska s grilovaným kuřetem, rýží a zeleninou nebo Acai bowl s granolou a čerstvým ovocem, byly jen některé z desítek kombinací kulturisticky přívětivého jídla. Jako příloha proteinový koktejl nebo supershake s ovocem či zeleninou. Člověk se musel opakovaně ptát, proč je tak těžké, aby něco na podobné úrovni vzniklo v ČR, alespoň v Praze, kde si všude dáte croissant nebo tři opruzená míchaná vajíčka, ale restauraci pro fitness populaci, aby člověk pohledal (a ne služby rozvážející krabičky nestačí, člověk chce hodovat v pěkném místě s atmosférou po cestě do práce ne zavřený doma).

Muscle beach Santa Monica

V pozadí se ozývá křik dětí, právě jedoucích na horské dráze, postavené na světoznámém Santa Monica Pier. Ledový vzduch olizuje Vaše tváře, a i když jste na horkém slunci, máte husí kůží na předloktí. Do nohou Vás pálí rozpálený písek a kolem Vás se na hrazdách pohupují desítky lidí, provádějící kreace, o kterých jste si ještě včera mysleli, že nejsou možné. Snažíte se ale nic z toho nevnímat a soustředíte se na jediné: Dráhu z kruhů před Vámi, které se budete snažit elegantně přeručkovat. Nejste v tom sami, sleduje Vás skupinka lidí, kteří to už zvládli před Vámi. Neúspěch se proto neodpouští. Rozběh, raz, dva, tři, přechycení … a pokračujete dále. I v tom všem si ale stíháte všímat krásy okolní krajiny pohlcené v odstínech žluté – původní Muscle beach.

Hrazdy a bradla všech velikostí, stejně tak gymnastické kruhy na řetězech, opičí dráhy a podivný plácek s trávou, který jako by se tu nehodil, ale který možná znáte z tréninkových videí Conora McGregora. To vše poskytovalo místo, které jsem zmiňoval v úvodu o Venice. Místo, které bylo centrem celého pohybového a tréninkového hnutí. A víte co? Je jim stále.

Na popud kamaráda Michala, který v LA bydlí, jsem muscle beach navštívil mimo jiné dny také v neděli ve dvě hodiny odpoledne (po dopoledním tréninku v Muscle gymu a královské snídani), abych se stal svědkem neskutečného spektáklu těch nejlepších akrobatů, fighterů, gymnastů, kalisteniků a handbalancerů. Vypadalo to, jako by se tady sešel národní gymnastický tým, tréninkový kemp Ido Portala, dva soubory Cirque du Soleil a několik pokérovaných mexikánců, které právě pustili z basy (a osazenstvo minimálně jednoho strip klubu).

Nejlepší na tom všem bylo, že se před nimi člověk ani nebál cvičit a prostě do toho všeho tak nějak zapadl.

Metroflex, Long beach, CA

Byť byl pobyt v LA na time management hodně náročný (po ranním tréninku většinou následovaly výlety po okolí či do okolních čtvrtí s návraty až večer) a ukrojil z něj i výlet autem přes poušť v Nevadě a pobyt ve Vegas (historkami z Vegas Vás zatěžovat nebudu, pusťte si film Ve čtveřici po vopici, bylo to podobné), nemohl jsem Californii opustit, pokud bych nezašel ještě na jedno posvátné místo, tentokrát již zcela prosté turistického ruchu.

Tím místem byla posilovna Metroflex (jmenovkyně slavnější Texaské varianty, ve které trénoval Ronnie Coleman), dnes po světě proslavená zejména díky youtube a videím černocha z Comptonu, CT Fletchera („Its still your motherfuc*ing set!“). Mimochodem přes Compton také vedla naše cesta a po příjezdu na okraj Long beach to nevypadalo moc jinak než tam.

Když řidič Uberu po našem vysazení šlápl na plyn a vystrašeně ujel, bylo jasné, že jsme se možná dostali někam, kam jsme úplně nechtěli. Na parkovišti parkovaly obří americké trucky a z jednoho z nich zrovna vylézal kompletně pokérovaný Mexičan, který si náš přísně měřil pohledem.

Po vstupu do posilovny jsem se však cítil jako v pohádce: Kam až oko dohlédlo, rozprostírala se rozlehlá hala, stroje, jaké jsem nikdy v životě neviděl, rezavé osy a kotouče (vážně mají svého ducha), ze stropu visící desítky vlajek, popraskaná podlaha a stěny posprejované motivačními nápisy (jako „squat until you die“) a obrazy z kulturistické bible). Vedle veškerého možného kulturistického vybavení byla pak také celá část na crossfit, box a bojové sporty, oktagon a venku pak, na takovém klasickém černošském plácku, komplet vybavení na strongman trénink. Tak si představuji nebe (nebo spíše peklo)?

Když se ukázalo, že máme peníze na vstup a koupi triček, stali jsme se okamžitě chráněnci místního gangu a až do konce návštěvy jsme tak měli imunitu na tělesné ublížení. Trénink byl parádní, člověka až mrzelo, že neměl celý týden na cvičení pouze zde.

Závěr

A tím přátelé, končí mé povídání o Californii. Nebudu Vás nudit rozepisováním toho, co jsem dělal mimo cvičení a návštěvu posiloven, to je myslím irelevantní. I tak jste asi pochopili, že návštěva LA, zejména Venice, byla velice ducha osvobozující zážitek a já bych si jenom přál, aby lidé v ČR trávili méně času hejtem a stěžováním si na sociálních sítích a více času tvorbou něčeho prospěšného nebo klidně i poflakováním se venku a navazováním nových kontaktů na živo a s úsměvem, stejně jako tomu bylo tam.

A nyní jdu znovu nainstalovat GTA V.

Může se Vám také líbit

6 komentářů

  • Odpovědět
    Pepa
    15.8.2016 at 20:09

    Hodne pekne čtení diky za inspiraci na dovolenou

  • Odpovědět
    Filip Grznár
    15.8.2016 at 23:45

    Přijeď do Plzně a já ti ukážu meta člověka!!!

    • Odpovědět
      MV
      16.8.2016 at 7:07

      „Performance Training v Plzni“ by asi mohlo vzniknout 🙂 Dá se tam cvičit na pláži?

  • Odpovědět
    JohnyB
    16.8.2016 at 0:45

    sakra, to byl ale peknej clanek! Hodne mi zvedl naladu a diky za nej. A za inspiraci na dovolenou na pristi rok.)

  • Odpovědět
    Kristýna
    16.8.2016 at 8:03

    Super inspirace ✌🏽️

  • Odpovědět
    Katy
    20.8.2016 at 11:50

    Ahoj Adame, děkuju za úžasný článek a barvité sdílení tvých zážitků z LA. Už v půlce článku jsem se přistíhla, jak přemýšlím, kde mám kufry 🙂

  • Napsat komentář