Performance training Zápisky z cest

Na ramenou obrů: Seminář s Ch. Thibaudeauem

thibaudeauChristian Thibaudeau (trvalo asi 6 měsíců, než jsem se naučil jeho příjmení napsat správně) je silový coach z kanadského Montrealu, který posledních 20 let přispívá k rozšiřování záběru a metod silového tréninku a má na svědomí úspěchy profesionálních sportovců z několika desítek sportů, včetně těch silových, kde má za poslední dobu na svém kontě např. přípravu 3 nejsilnějších kanadských strongmanů nebo několika Crossfiterů, kteří se pod jeho vedením dostali na Crossfit games.

Byl to právě „Thib“ (jak se mu přezdívá), kdo mě v srpnu léta páně 2010 jedním svým videem (které už v dnešní době bohužel není k dohledání) přivedl k vědě o silovém, potažmo performance tréninku a otevřel mi oči v tom, jak vypadá rozdíl mezi cvičební bro science (zaštítěnou výsledky zejména na PED – performance enhancing drugs), která u nás na masové úrovni přetrvává do dnešních dní, a tréninkem postaveném na praxi a výzkumu těch nejlepších trenérů, sahajících až k ortodoxnímu Sovětskému svazu (kde byly do výzkumu silového a výkonnostního rozvoje investovány největší peníze, stejně jako do farmacie). 

Thib byl tedy jedním z prvních obrů, na jejichž ramenou jsem stál a budoval vlastní tréninkový systém, který dostal v roce 2013 jméno Performance training

21. a 22. ledna 2017 jsem měl konečně tu čest setkat se s ním naživo v polské Vratislavě, kde měl dvoudenní seminář, během kterého představoval vlastní tréninkový systém: Od konkrétní aplikace základních cviků, přes pokročilé tréninkové metody, až po tvorbu tréninkových plánů a dlouhodobou periodizaci na základě individuálních charakteristik daného člověka (včetně postupů jejich zjišťování a ne opravdu nešlo o výšku, váhu a procento tělesného tuku).

Pro mnohé může být zajímavé, že Christian trpí vážnou poruchou ledvin (v důsledku štípnutí tropického komára a následné nemoci kdysi v minulosti), díky které je pro něj tabu zvýšený příjem bílkovin, většina suplementů, nadbytek jídla a samozřejmě potom taky zakázané látky. Ba co více, sám během semináře zastával podobně asketický přístup jako já sám: Z důvodu optimalizace energie zařazuje během seminářových dní přerušované hladovění a jí až večer 1 hlavní jídlo. I přesto oplývá silovými výkony a postavou, kterou mu může většina nadšenců do cvičení (kteří mají ideální podmínky včetně anabolik) závidět. Ptal jsem se jej tedy soukromě (čekal jsem třeba jméno nějakého nového steroidu), jak dokázal dosáhnout takových výsledku při jeho značných omezeních a odpověď mě velice potěšila. Její znění by se dalo v mé terminologii shrnout jako: Optimalizace zdraví 🙂

Copyright - T-nation.com

Copyright – T-nation.com

 

Výhody a nevýhody Thibova systému

Existuje spousta světově uznávaných trenérů, kteří svého věhlasu dosáhli prostě tím, že vytvořili extra složitý tréninkový systém, kdy v podstatě triviální postupy zaštiťují neuvěřitelně složitými názvy a stranami obsáhlé teorie (která v konečném důsledku zůstává pouze neaplikovatelnou teorií) a známí jsou především díky skvělému PR a ohromným investicím do svých trenérských škol (příklad za všechny OPEX fitness a James Fitzgerald). Tito trenéři se většinou rekrutují z řad internetových teoretiků, kteří prostě tak moc chtěli mít svou pravdu, až si ji vytvořili. Na druhé straně potom existuje spousta uznávaných trenérů, kteří dosáhli svého hvězdného statusu díky výsledkům, kterých dosáhli během své soutěžní kariéry (ať již v rámci silového sportu, kulturistiky nebo tréninku obecně), kde jejich neduh bývá přesně opačný, tedy že jejich systém je příliš vágní, plytký a zaměnitelný s čímkoliv ostatním a nenesou žádné opravdové know how.

Výhodou Christianova systému je, že nabízí přesně to pravé pomezí mezi vědeckou teorií a aplikovanou praxí – je podložen vědecky a současně prokázal výsledky nejen u jeho svěřenců, ale také u něj samotného (viz obrázek níže). Jeho přístup je tedy podobně validní jako např. u Ch. Poliquina (díky čemuž jsem také na Thibův seminář jel, nehledám pouze skalpy úspěšných trenérů, ale především jezdím za těmi, kteří mě opravdu mohou něčím obohatit). S tím, že na rozdíl od spousty Poliquinových následovníků si Thib razí svou vlastní cestu (byť sám na Poliquina odkazuje) a nabízí širší, ne tolik dogmatickou a jednostranně zaměřenou perspektivu tréninku a osobního rozvoje.

Thib je přímo posedlý neustálým hledáním nových možností, jak se zlepšovat vzhledově a výkonnostně, přičemž většinu svého života zasvětil právě tomuto experimentování, což samozřejmě mnohdy znamenalo, že se dostal do slepé uličky a marnil svůj čas zbytečně.

Copyright - T-nation.com

Copyright – T-nation.com

 

A tím se dostáváme také k negativům jeho systému. Thibovou Achillovou patou je, že v každém momentu své kariéry proklamuje svůj aktuální přístup jako ten nejsprávnější a nejefektivnější. Každých 6-12 měsíců se přitom jeho systém kompletně změní v souladu s tím, co aktuálně testuje ve svém vlastním tréninku, a vše ostatní zatracuje jako nedokonalé a nedostačující (ve smyslu jeho předešlé tvorby). Jeho fanoušci se v takové chvíli vždy nadchnou, doufajíc, že konečně objevil Svatý grál silového tréninku, který povede k nikdy nekončícím výsledkům. Bohužel bájné Heuréka zvolává už dobrých 20 let a stále na něj nepřišel.

Takový trénink totiž neexistuje a nikdy existovat nebude. V rámci systému Performance training proto vyšly téměř dvě desítky tréninkových protokolů, které představují minimálně stejně velké množství tréninkových přístupů. Některé se snaží být více komprehenzivní (protokoly PT 1.0), jiné jdou daleko více do specializace (protokoly DAWN). Společnou myšlenkou přitom je, že všechny jsou nástroji pro specifické potřeby, situace a jedince a nekladou si za cíl být pro každého a vždy.
Na Thibových principech z roku 2010/11 značně staví první z vydaných protokolů Performance training, nesoucí název PT 1.0 Renegade of training, který jsem však od prvního do posledního písmene napsal sám na základě vlastního testování a úprav Thibova systému v kontextu toho, co se mi nejvíce osvědčilo v praxi s klienty, respektive ve vlastním tréninku. A to je pro mě z hlediska rozvoje vlastního přístupu to nejdůležitější (a následující věty si nyní přečtou všichni trenéři nahlas):

 

Opravdu dobrý trenér se neustále vzdělává a sbírá poznatky z různých zdrojů, ty ale nejprve testuje, kriticky hodnotí, a až následně integruje do vlastního systému. Veřejně potom představuje pouze to, co sám načetl, otestoval nebo úspěšně aplikoval a nikdy nevydává na základě toho, že byl na přednášce/semináři/koupil si protokol/četl článek know how jiného trenéra za vlastní!

 

Samozřejmě s výjimkou toho, kdy je přímo vyškolený určitou trenérskou školou nebo to má od trenéra jako jeho žák povoleno (pak ale svou sounáležitost s trenérem dává veřejně najevo a odkazuje na něj).

Více o tom, proč je důležité se při vlastním tréninku neustále vzdělávat (aniž byste se tím museli živit), stejně jako dalších 9 praktických tipů, jak maximalizovat své výsledky se dočtete v novém článku. A já se pak budu těšit na některé z konaných přednášek nebo seminářů.

Mgr. Adam Česlík

Může se Vám také líbit

Žádné komentáře

Napsat komentář