Performance lifestyle

Ashtanga jóga – skutečná fyzická dřina nebo strečink s meditací?

S jógou se v posledních letech v různých fitness centrech či v rozvrzích lekcí jógových studií doslova roztrhl pytel. Následující řádky si kladou za cíl představit Vám Ashtanga jógu, ze které se vyvinulo mnoho dnes populárních stylů jógy jako je powerjóga, vinyasa jóga a další, které se staly oblíbenou, více či méně doplňkovou volnočasovou aktivitou, a tedy na rozdíl od ashtanga jógy často také jakousi přijatelnější a snadnější formou praxe jógy pro běžnou (pohodlnější?) populaci.

Ashtanga totiž vyžaduje určité fyzické i psychické úsilí, trpělivost, vytrvalost a pravidelnost, což jsou kvality, které nejsou dnešnímu člověku vždy vlastní. Mají však svůj účel. I proto si myslím, že řada z Vás, kdož se věnujete silovému nebo výkonnostnímu tréninku, může v ashtanze najít mnoho společného s Vaším životním stylem jak na fyzické, tak psychické úrovni. K tomu se vracím i na samém konci článku.

 

Co je to ashtanga?

Ashtanga jóga, jež má v Indii hlubokou tradici, je dynamickou praxí jógy – tzn. pozice plynou společně s dechem. Je založena na síle, pružnosti i vytrvalosti; skrze pravidelnou fyzickou praxi s významnými zdravotními přínosy a očistným účinkem postupuje k praxi duchovní – koncentruje mysl, přináší rovnováhu a postupně rozvíjí vnitřní klid a uvědomění.

V Indii a posléze v západním světě (nejdříve v USA) ji v průběhu druhé poloviny 20. století rozšířil guru ashtangy Sri K. Pattabhi Jois, který založil v jihoindickém Mysore svoji školu, kam se dnes sjíždí studenti i učitelé ashtangy z celého světa. Po jeho smrti v r. 2009 vede školu v Mysore jeho vnuk Sharath Jois. Syn Pattabhi Joise, Manju Jois, v USA zůstal žít natrvalo a rovněž tak silně přispěl k popularizaci ashtangy na západě. S. K. P. Jois rozvinul systém ashtanga jógy po studiích u svého učitele Krishnamacharyi, který se učil zase u svého učitele a tak dále – předávání z učitele na žáka v přímé linii je podstatným rysem systému (já jsem studentem Sharatha, moji klienti mají jako učitele mě…).

 

Asany a principy ashtangy

Ashtanga jóga sestává celkem z šesti sérií. Praxe první a druhé série však svoji náročností vystačí často na několik let nebo i celý život – tedy jejich opravdové „zvládnutí“.

Pozice (asany) se v každé sérii praktikují v přesně daném pořadí, následují jedna po druhé. Jsou propojeny vinyasou – plynulým přechodem, který zvyšuje vnitřní teplo a společně s ásanami a dechem spaluje toxické látky na fyzické i mentální úrovni, podněcuje vnitřní očistný oheň.  Náročná vinyasa má posilovací účinek – vyrovnává sílu s pružností získanou v pozicích. Mezi pozicemi se buď přechází zpět do stoje nebo v případě pozic v sedě proskokem vpřed a vzad mezi rukama při zaujímání pozice (poloviční vinyasa – jump back/through).

Vinyasou se též může rozumět každý odpočítávaný pohyb potřebný k přechodu do pozice a návratu z ní – tedy plynulé pohyby na nádech/výdech.

V ashtanze se využívají techniky, které nejsou na rozdíl od pozic na první pohled viditelné, ale mají podstatný význam. Tyto techniky pozice propojují a vytvářejí tak z ashtangy systém meditace v pohybu.

Je to dechová technika ujjayi – metoda prodlouženého dýchání do hrudníku přes zúženou hlasivkovou štěrbinu, čímž vzniká jemný zvuk, kterému při cvičení nasloucháme a vtahuje tak pozornost do našeho nitra; dále zesiluje tok energie a pročišťuje organismus. Další technikou jsou bandhy, energetické zámky, které „spoutávají“ energii a brání jejímu úniku a umožňují správné provedení pozic. Stažení pánevního dna, svěračů „dovnitř“ a spodního břicha se zaujímá po celou dobu cvičení – tzv. pevný střed těla. Důležitým prvkem systému je drishti neboli zaměření pohledu do jednoho bodu, které navozuje soustředění a odpoutává smysly.

 

 

Praxe ashtangy

Ashtanga jógu tradičně praktikujeme každodenně, respektive šest dní v týdnu (ideálně ráno nalačno), sedmý den je „day off“. Celá série pozic trvá přibližně 90 minut*. Začátečníci se však nejdříve učí pozdrav slunci A a B, ke kterému postupně přidávají následující pozice pod dohledem učitele (stejně se tak děje i při přechodu do pokročilejších sérií) a postupně se nazpaměť učí neměnný sled pozic. Učitel rozhoduje, zda jsou na novou pozici fyzicky i mentálně připraveni a zda se tedy mohou v sérii posunout dál.

Tradičně se ashtanga praktikuje v „mysore“ stylu, kdy každý cvičí v rytmu svého dechu důsledně  pozici po pozici tak, jak jsou za sebou v sérii řazeny. Buď takto cvičí samostatně doma (avšak pravidelný kontakt s učitelem je v ashtanga józe nezbytný) nebo na lekci s učitelem, který studenty při jejich praxi obchází, individuálně opravuje a dopomáhá do pozic podle jejich možností (tzv. adjustments). V jedné místnosti tak praktikují studenti různých úrovní a věnují se své aktuální sérii.

Další variantou je „led class“, vedená hodina, kdy učitel odpočítává vinyasy (přechody z pozice do pozice na každý nádech/výdech) a studenti cvičí tu samou sérii všichni najednou.

Pro inspiraci a představu: výběr pozic z praxe pokročilejšího ashtangisty (druhá a třetí série) můžete shlédnout např. na tomto zdařilém demo videu od Larugy Glaser. Na začátku můžete vidět vinyasu (proskok mezi pozicemi) a po první minutě video opravdu nabírá grády 😉

* I kdybyste v některé dny nezvládli vyhradit si na jógu hodinu a více, nezoufejte a nenechte se odradit myšlenkou, že  už to nemá význam a že vlastně vůbec nemáte čas. Neváhejte k rozbalení jógové podložky využít každých pár minut – i ty vás mohou posunout v praxi dál či se alespoň zklidnit pro daný moment nebo vhodně podpořit jinou vaši sportovní aktivitu.

 

Účinky

Na první pohled se může ashtanga jevit jako čistě fyzické cvičení plné potu a dřiny, jako pouhé formování fyzického těla. Série pozic správně prováděných podle tradiční metody očišťuje celé tělo, stimuluje tělesné funkce a orgány, urychluje metabolismus, rozvíjí sílu, vytrvalost a pružnost; zakládá na pevném zdraví. Skrze fyzické však působí na duchovní: ashtanga jóga je meditací v pohybu. Neměnná souslednost poloh, naslouchání dechu ujjayi, ovládání bandh a drishti jsou nástroji vedoucími ke koncentraci mysli, zklidnění a odpoutání smyslů od okolí do svého nitra. Učí uvědoměle naslouchat svému tělu.

S. K. Pattabhi Jois učil, že pravidelná praxe odstraňuje šest jedů (hluboce zakořeněné vzorce chování):

  1. touhu
  2. zlost
  3. klam
  4. chamtivost
  5. závist
  6. lenost

Říkával, že jóga je z 99 % praxe a 1 % teorie. Aby jóga začala působit jak ve fyzické i duchovní rovině a přinesla svoje benefity, je potřeba ji praktikovat co nejčastěji – nejlépe každodenně (oněch 6 dní v týdnu).

Pro koho je vhodná

Mnoho lidí při pohledu na ashtangisty v zdánlivě „krkolomných“ pozicích mylně usoudí, že tato praxe rozhodně není pro ně – jsou na to příliš slabí, zkrácení, tlustí, hubení… Nemají nadpřirozenou sílu či flexibilitu jakou pozice vyžadují.

Jedinou kvalifikací k praxi ashtanga jógy je však odhodlání cvičit, „objevit se“ na podložce co nejčastěji a odvaha změnit svoje zažité fyzické i mentální stereotypy. Nic není zadarmo a ihned – proto je třeba odhodlání, trpělivosti, ochoty pracovat na sobě, překonání počáteční ztuhlosti těla a mysli a především pohodlnosti, která tolik lidí svazuje do nespokojenosti. Jois říkal, že ashtanga je tu pro všechny lidi, staré, mladé, tlusté, hubené – jenom ne pro líné.

Nezáleží na tom, jakou úroveň pozic zrovna cvičíte a jak moc se ohnete; jóga není soutěž na úrovni ega a poměřování se s ostatními. Jde pouze o vás; praxe jógy je o rozhodnutí věřit v sám sebe i přes všechny překážky. Je to volba pustit se na cestu za změnou a nechat se zavést tak daleko, jak daleko jste ochotni zajít.

Dle mého pohledu ashtanga přitahuje zprvu často typ lidí, kteří jsou tzv. akčnější a vyhledávají pohyb; minimálně je zprvu pro ně snadnější “smířit se” s pravidelným cvičením. Na první, fyzické úrovni mluví jasně: bez praxe to nejde aneb “vstaň – nepřemýšlej (moc) – cvič”. Neklade od začátku žádné podivínské, mysteriózní nebo transcendentní požadavky. Druhá, duchovní rovina totiž přijde sama od sebe postupně – nebo taky ne. Z mojí zkušenosti je dobré tomu nechat volný průběh, netlačit se křečovitě do úsilí o “vyšší cíle” a nepřebírat image rádoby osvíceného, vševědoucího jógína. Jednoduše si užít fyzickou praxi a mít z ní radost je rozhodně lepší, než uměle tlačit na pilu nebo se peskovat za nedostatečný duchovní posun a tím jít paradoxně proti jógínským zásadám.

 

Jak začít?

Autorka tohoto článku Eliška sama provádí pravidelné výpravy „ke zdroji“ za svým učitelem jógy do indického Mysore

Rozhodně pod vedením dobrého učitele (= nejlépe aby pravidelně studoval v Mysore v KPJAYI) na pravidelných veřejných nebo individuálních hodinách. Ze začátku to jinak nejde, až postupně si vybudujete vlastní praxi a i potom je vhodné cvičit pravidelně na lekcích pod vedením. Videa a knihy by měly sloužit jen jako inspirace a doplněk.

S jakýmikoli dotazy mě neváhejte kontaktovat – více naleznete na www.eliyoga.com 🙂

Eliška Sluková


-Září 2017-

Přednáška Optimalizace zdraví 2: Fytoterapie

Level 2

Datum konání: So: 2. 9. 2017 |  Praha

Čas konání: 12.00 – 16.00 (4 hodiny)

Cena: 1500 Kč |  Podrobnější informace

Může se Vám také líbit

Žádné komentáře

Napsat komentář