Optimalizace zdraví Performance lifestyle

Proč trávit více času venku a v kontaktu se zemí?

Před několika lety, ještě v době, kdy jsem byl na vrcholu cvičební kariéry a pracoval na Performance training, jsem se nachytal, že už si ani nepamatuju, jaké to je, lehnout si na trávu nebo zajít do lesa. A to mě vpravdě vyděsilo.

Díky neustálé práci, cvičení a víkendovým přednáškám a seminářům mi vždy přišlo, že na to, zajít si do přírody nebo jen tak do parku, není čas (nebo důvod).

A i když jsem třeba někdy do lesoparku zašel, tak jsem stejně v botech a brýlích (podobně jako většina lidí), prošel vydlážděné stezky a kontakt s přírodou (naturae) byl zero.

Dneska je přitom u mě situace už poměrně jiná, a protože vím a cítím, jak pozitivně na mě působí „nořit se do přírody“, tak se skoro každý den po práci vydávám alespoň na hodinku na trávu do parku.

Během karantény jsem to přitom dotáhl tak daleko, že jsem si na louce udělal svůj mobilní office, a podobně jako když jsme byli mladí kluci, jsem po obědě vyběhl ven a vrátil se až večer.
Pokud tedy semnou chtěl mít někdo schůzku nebo mě vidět, musel se přizpůsobit, odložit ego, sundat boty a pohovořit v sedě na trávě.
V té době jsem venku jedl všechna tři hlavní jídla, cvičil, nebo pozoroval západ slunce se sklenicí červeného v ruce (+ 10 HP).

Možná Vám takové počínání přijde divné, ve skutečnosti je ale divné být neustále uvnitř nebo izolovaný od přírody (krémy, gumové podrážky, brýle…).

Ještě poměrně nedávno jsme jako lidé trávili 90% času během dne venku na denním plnospektrálním světle a v kontaktu se zemí/přírodou. Venku jsme jedli, pracovali i trávili volný čas.

Pak ale přišla domestikace homo sapiens sapiens, a dnes jsme ochočený druh, který tráví naopak 90% času uvnitř pod umělým světlem, a na přesuny mezi vnitřními lokacemi (domov, práce, obchody) používáme další prostředky, které nás izolují od přírody).

To má přitom spoustu negativních benefitů na zdraví mj. nám chybí část světelného spektra + jsme vystaveni velkému množství nenativních uměle vytvořených frekvencí (wifi sítě a další).

Proto se snažím lidi učit, udělat si z noření se do přírody, zpříjemnění dne a zajímavou rutinu. Je to totiž většinou právě odpojení od přírody, které souvisí s rozvojem systémové zánětlivosti, problémů se spánkem, nadměrného kortizolu i dalších.

To je také jedním z důvodů, proč se tak dobře cítíte po dovolené u moře, kdy jste většinou pro změnu skoro celý den v kontaktu s přírodou.

Je přitom zajímavé, že když o tomhle někomu vyprávím (klientům, ale i lidem z mého okolí), tak mi to většinou odkývou, v praxi pak ale stejně během pracovního týdne zůstanou uvěznění ve svých kognitivních schématech a raději jsou večer doma nebo sedí na zahrádce.

I z toho důvodu je potřeba o tomto tématu takto explicitně hovořit, a dokonce z něj udělat pevně ukotvenou část v denním programu (např. 16 – 17 hodin budu 5x týdně hodinku v parku si číst). 

Využijte možnosti trávit čas venku, dokud tu ještě je. Ani ne za měsíc začne „temná část“ roku, a tyto možnosti nám budou z větší části odejmuty (o to více je to pak o biohackingu).

 

Jaké formy „noření se“ do přírody zařazovat:

✅ Chodit / běhat naboso.
✅ Vystavovat se slunci bez brýlí, přebytečného oblečení, a krémů (stačí pak 30 minut ke skvělému POWER UPU).
✅ Válet se po zemi, sahat na stromy, rostliny a horniny.
✅ Provádět dechová cvičení v přírodě.
✅ Pracovat rukama se zemí.
✅ Ležet na zemi povrchem celého těla.
✅ Nořit se do vodních toků, plavat v moři / oceánu.
✅ Pít ze studánek.
✅ Meditovat na trávě či pařezech stromů.

Více o biochemickém efektu přírody na zdraví a psychiku najdete ve článku o SHINRIN YOKU na blogu.

Adam Česlík

Může se Vám také líbit

Žádné komentáře

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.