Neurotransmitery a psychika Optimalizace zdraví Performance lifestyle

Jak souvisí chronický stres, negativní emoce a snížená imunita ?

Stres je v dnešní době stále častěji diskutované téma, na které se dá nahlížet z mnoha úhlu pohledu. ⁠Víme, že v dnešní době společnost zažívá stresu více, než kdy bylo zvykem. Zajímavostí přitom je, že velkou část chronického stresu si přivádíme sami svým myšlením a negativními emocemi. Podle nových vědeckých poznatků přitom jak chronický stres (který může mít různé podoby), tak negativní emoce, snižují funkce naší imunity i odolnost na patogenní infekce.

 

1. Jak nás stres ovlivňuje v běžném životě


V dávných dobách znali naši předci primárně stres akutní. Takový, který na základě interpretace hrozby, nebezpečí nebo výzvy, aktivoval tzv. stresovou osu (hypotalamus – hypofýza – nadledvinky), vyplavil stresové hormony, a umožnil nám mobilizovat síly k tomu, abychom utekli / zabili / odstranili hrozbu (= zdroj stresu).

V moderní společnosti nás přitom stresuje daleko více věcí než kdy dříve, které přitom častokrát nemůžeme odstranit aktivací reakce útěk / boj, ale musíme je přijmout (čekání v koloně, problémy v práci, nelítostivý partner, opatření naší vlády). 

V takovém případě ale snadno začne docházet k něčemu, co označujeme jako stres chronický. Ten může mít dvě základní varianty:

  1. Během dne jsme zaplaveni kombinací akutních stresorů (respektive faktorů, které mohou aktivovat stresovou reakci, i když jsou bezpečné): Tady může patřit např. neustálé sjíždění aktuálních zpráv o počtu nakažených, v kombinaci s vášnivými diskuzemi na sociálních sítích + všechny další běžné stresory dohromady.
  2. V našem těle existuje zdroj chronického stresu, který nedokážeme odstranit: Kromě toho jsme ale často také vystaveni vyloženě chronickému zdroji stresu, kterého si ani nemusíme být vědomi, ale který stále aktivuje stresovou osu. Zde patří především psychický stres, který vytváří naše vnimání okolní reality, a to prostřednictvím myšlení a emocí. 

Chronický stres je pro nás vždy negativní, ať již má příčiny v oblasti akutních fyzických stresorů, nebo potlačovaného psychického stresu. Jedním z hlavních důvodů je přitom vliv na imunitu.

 

 

2. Propojení mezi chronickým stresem a sníženou imunitou


Na stresové podněty tělo reaguje tak, že spustí doslova hormonální kaskádu, kdy dojde v mozku nejprve k sekreci hlavního stresového hormonu s názvem kortikotropin uvolňující hormon – CRH, který skrze nervovou soustavu aktivuje malé žlázy sedíci na ledvinách (proto se nazývají nadledviny), a ty začnou produkovat stresové hormony, v čele s kortizolem. 

Tyto stresové hormony pak kolují v krvi, dostávají se ke tkáním a orgánům, vážou se na příslušné receptory, a ovlivňují jejich funkci. Receptory pro ně přitom mají i imunitní buňky. 

V mnoha studiích bylo zjištěno, že zatímco akutní stres dočasně imunitu posiluje (čehož se často využívá např. tréninkem, otužováním a podobně), tak chronický stres vede ke snížení funkce imunitního systému, zejména v boji proti patogenům. Proto lidé, kteří zažívají chronický stres, trpí častěji na nejrůznější infekční onemocnění. (R)

Součástí stresové reakce je přitom i reakce části nervové soustavy s názvem SYMPATIKUS (SNS), která má schopnost ovládat tkáně lymfatického systému a to jak primární, kdy se jedná o kostní dřeň a brzlík, tak sekundární, kdy se jedná o slezinu a lymfatické uzliny. To zjednodušeně znamená, že sympatikus má schopnost ovlivňovat velkou škálu imunitních buněk a jejich fungování.

Chronický stres (ať již fyzický, psychický nebo jejich kombinace) tedy vyčerpává naší imunitu, snižuje funkci imunitních buněk, a snižuje schopnost našeho těla rozpoznat, a bojovat s patogeny.

 

3. Negativní emoce a myšlenky, jako častý zdroj chronického stresu


V dnešní době bývá nejčastějším zdrojem chronického stresu, stres psychický. Tento typ stresu pramení z našeho myšlení a emocí. Pomocí obojího interpretujeme informace, které k nám přicházejí z okolního světa. Pokud na základě svého „nastavení mysli“, zkušeností a programování interpretujeme tyto emoce jako stres, tak na nás pak taky tak působí. 

 

Zajímavostí přitom je, že nejde ani tak o akutní projevy psychického stresu a negativních emocí (např. strach z nějakého důvodu, výbuch agrese a podobně). Na ty je tělo připraveno a po odeznění se rychle vrátí k rovnováze. Daleko horší jsou totiž chronické negativní emoce (jako strach, hněv, agrese, křivda, napětí, odmítání), které si neseme v sobě a sami se v nich utvrzujeme a upevňujeme.

V takovém případě pak stres působí dvěma cestami:

  1. Jednak působí jako přímý zdroj akutního stresu, kdy aktivuje stresovou osu a stresové hormony.
  2. A kromě toho samotné negativní emoce, které si kolem toho vytváříme (a upevňujeme) potom vedou k dalšímu vyplavování stresových hormonů, ale i přímému negativnímu působení na imunitu (epigeneticky).

V důsledku negativních emocí a jejich dlouhodobého upevňování, tedy v podstatě z části dobrovolně potlačujeme naší imunitu. A nehraje přitom úlohu, zda jsou tyto emoce oprávněné či nikoliv.

 

4. Cesta pozitivních emocí 


Je důležité zmínit v návaznosti na chronický psychický stres, že se dá tělo skrze pozitivní emoce ovlivňovat i pozitivně, což je důležitější a měli bychom svou pozornost směřovat spíše tímto směrem, ale zároveň nezapomínat, že negativní vlivy tady jsou, a mohou nás ovlivňovat!

V životě zákonitě přijdou těžší chvíle, ale je v našich rukou, jakým způsobem na ně budeme reagovat, a jakým způsobem je integrujeme:

Máme tedy vždy na výběr, jestli se necháme vnějšími faktory ovlivnit negativně, a kromě stresové reakce vyvoláme i negativní emoce, a budeme je dále posilovat. Nebo jestli stejné vnější faktory budeme sice objektivně vnímat jako negativní, ale nenecháme je spustit stresovou reakci a negativní emoce. 

Jak v krizi, tak v životě obecně (zejména v dnešní době) je potřeba posilovat emoce pozitivní, jako je LÁSKA, NADŠENÍ, RADOST, SOUNÁLEŽITOST, NAPLNĚNÍ či VDĚČNOST.

A stejně, jako se naše tělo trénuje v prožívání negativních emocí a stresu, takže už pak vše vnímáme (vědomě i nevědomě) jako hrozbu, a uzavíráme se do negativních emocí. Tak stejně tak můžeme trénovat prožívání pozitivních emocí, nejprve záměrně a cíleně, ale postupem času se začnou propisovat do našeho podvědomí, až se jednoho dne načapáte, že žijete daleko pozitivnější a zdravější smysl. 

Nejjednodušší a zároveň velmi efektivní metodou, jak se naučit prožívat pozitivní emoce v našich životech, je každodenní psaní deníku vděčnosti.

Jedná se o jednoduchou metodu, která vás naučí všímat si maličkostí, za které můžete být vděční, a vysílat tak pozitivní emoce do svého těla, které mají pozitivní vliv na vaše zdraví. To ale není jediný efekt deníku vděčnosti.

Pokud budete dostatečně vytrvalí, tak si brzo všimnete, že vděčnost začne propisovat i do Vašeho běžného života, a že se ji brzy naučíte prožívat i okamžitě v dané chvíli, protože si začnete uvědomovat, že je vždy za co být vděčný.

Jako společnost jsme aktuálně v situaci, kdy je důležité držet při sobě a převzít zodpovědnost za svůj život. Můžeme každý den udělat něco pro to, abychom měli lepší zdraví, abychom někomu pomohli a projevili laskavost a nebo jen projevili údiv a vděčnost za samotnou existenci a život jako takový.

Adam Česlík a Lukáš Rusek
za tým Performance

Jaké další informace pro Vás mohou být důležité?

Může se Vám také líbit

Žádné komentáře

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.