Existují lidé, kteří na snídani nedají dopustit, a nemohou bez ní fungovat, a stejně tak lidé, kteří budou přísahat, že pokud se nají, tak se jim nikdy nepracuje dobře. Jaká je odpověď na odvěkou otázku o tom, zda zařazovat snídani nebo se postit? Výsledek Vás možná překvapí.
Cílem není jedna odpověď, co je dobře nebo špatně, ale nutnost posoudit individuální stav člověka.
V praxi existují tři základní typy lidí:
- První skupina funguje přes den lépe na katecholaminech a stresových hormonech, a snídaně je tak může ráno skutečně tlumit (zejména sacharidová). Toto jsou lidé, kteří efektivněji fungují v režimu sympatiku.
- Druhá skupina lidí pak naopak potřebuje ke stabilní dodávce energie pravidelně během dne jíst, a pokud si snídani nedají, objeví se brzy propad energie a vlčí hlad. Toto jsou lidé, kteří efektivněji fungují v režimu parasympatiku.
- No a pak máme třetí skupinu lidí, kteří po probuzení nemají chlad ani chuť k jídlu, proto si dají jen kafe, a hlad potom dostanou až o 2 – 3 hodiny později. To jsou většinou lidé s narušeným cirkadánním rytmem (posunutým o několik hodin).
Řešení je pak jednoduché: První skupina uchopí svou individualitu, a přestane se nutit do snídaně. Druhý skupina bude zařazovat snídani a nebude nadávat té první že nejí. A třetí skupina si srovná cirkadiánní rytmus, a pak se rozhodně, kam patří 😀
Rozdíly mezi fungováním dvou skupin jdou snadno vysvětlit, předpovídat, a nastavit jim vhodné stravování i pracovní režim, prostřednictvím teorie Performance neurotypů.
Neurotyp je jakýsi komplexní balíček genů (a jejich variant), které rozhodují o základním nastavení naší mozkové biochemie, a tedy i tom, co budeme potřebovat přijímat z vnějšího i vnitřního světa ke své optimalizaci, a co na nás bude naopak působit negativně.
Další příklad o tom, jak nás ovlivňuje neurotyp se můžete dozvědět ve video-článku o kávě či v PL: Performance Neurotypy, kde můžete poznat skryté zákonnosti vlastní psychiky.
S pozdravem
Adam Česlík
Žádné komentáře