Když Jana začala první den na Univerzitě mluvit o sobě a svém životě, připadala mi jako takový smutný uzlíček neštěstí: Podnikala a dělala práci, která ji brala většinu síly a energie a byla neustále ve stresu, což se podepsalo také na jejím zdraví. A z náročných tréninků, které milovala, tak zbyla jen mlhavá vzpomínka.
Jana chtěla pochopit sebe sama a stát se silnější, aby dokázala pomáhat svým blízkým a být pro ně oporou. Hlavním důvodem pro studium na univerzitě totiž byli členové její rodiny, kteří trpěli vleklými zdravotními problémy, se kterými si lékaři nedokázali poradit.
A já jsem tak měl možnost během těch několika měsíců pozorovat zajímavou změnu, změnu, které si Jana třeba ani nemusela být patrná. Nejednalo se přitom o změnu postavy, ale o celkovou změnu přístupu k životu, díky čemuž se změnilo i to, co od něj začala dostávat.
Jana před mými zraky s každou přednáškou rostla a sílila. Pochopením své individuality, ať již to byla její osobnost a stinné a světlé stránky nebo vlastní geny, se následně její tělo i psychika začaly léčit, získala novou energii a mohla se vrátit k náročnému tréninku vzpírání (a Maximal performance specializaci).
Díky nově osvojeným informacím a nabyté energii pak pomáhala více i svým blízkým, což podle jejích slov začalo konečně vést k nějakým výsledkům. Své závěry o příčině jejich problémů se semnou nebála konzultovat a sama se tak učila v procesu jejich léčby.
Závěrečnou zkoušku složila z celého ročníku s nejlepšími výsledky, a získala tím stipendium pro druhý běh studia, který začíná již tento víkend, i možnost sama se zapojit do výuky.
Na konci celého tohoto procesu se přede mnou objevila velice silná žena, která si uspořádala své priority jinak, opustila stresující práci a rozhodla se žít život více podle vlastního záměru, k vlastnímu obrazu a spokojenosti.
Jana změnila svůj přístup k životu a ten ji následně sám začal nabízet novou cestu. Na počátku přitom stál malý krůček: Začít o věcech přemýšlet jinak.
Žádné komentáře