Záda jsou jednou z částí celku, který by měl fungovat jako dobře seřízený stroj. I přesto to ale mají určité výsadní postavení, protože jsou nejen metaforickou, ale i skutečnou oporou těla.
Ne vždy tomu ale tak je.
Mnoho lidí k zádům přistupuje jako k části těla, na kterou si nevidí, a proto se jí není třeba příliš zabývat.
Jiní nedají dopustit na čistou kalisteniku, jakožto jedinou možnost přirozeného pohybu.
Další tvrdí, že je třeba dělat komplexní těžké cviky, do kterých se záda automaticky zapojí.
Podle mě je pravda jako obvykle někde uprostřed spektra všech názorů.
A jak to mám já?
Díky nemoci a dlouhodobé hospitalizaci v dětství jsem pro zdravá záda moc dobré předpoklady neměla, se vším jde ale něco dělat
- velké množství přirozeného pohybu (práce kolem koní a na zahradě)
- plavání
- v silové sféře to ale vždy byla a je dostatečná aktivace před komplexními cviky
- strukturní rovnováha – klíčový je balanc mezi přední a zadní polovinou těla (už jste viděli zaryté benčaře se staženými rameny směrem dopředu a kulatými zády?)
- alespoň občasné zařazování izolovaných cviků na obvykle oslabené svaly (a to nejen zad, ale i ramen, která s tím tak trochu souvisí)
- práce s lopatkami
I když se to tak nemusí zdát, záda ale nijak cíleně neprocvičuji. Díky výše zmíněným bodům jsem ale docílila toho, že fungují jako stabilizátor u všech cviků (tlaky nad hlavu, vzpírání) a ve chvíli kdy pracovat mají, tak skutečně pracují (to je nejlépe vidět při cvičení na hrazdě). Cviky na zdůraznění jejich hloubky se už dále nezabývám, ne že bych proti nim něco měla, v tréninku své místo mají, mě ale moc nebaví.
Když se potom věnujete komplexnímu tréninku, svaly díky správnému zapojení budou nejen sílit, ale i úměrně růst (což z pohledu tohoto příspěvku není priorita a je jasné, že pro svalovou hypertorfii zad je nutné jít ještě dál a více zohlednit individuální předpoklady a tréninkové potřeby) a zlepšovat svou kvalitu.
Jana Raganová
Team Performance
Žádné komentáře