Když se řekne Dubaj, představí si většina lidí vysoké mrakodrapy, opulentní hotely, drahá auta a přebytek luxusu. Když však někdo řekne Dubaj mi, představím si perfektní cvičební podmínky, nejlepší silová střediska na světě a ideální zimní tréninkovou dovolenou. Pojďme nyní společně nahlédnout na skryté poklady arabského silového tréninku.

Mám ve zvyku organizovat své zahraniční pobyty kolem práce, ať již jsou to tréninkové semináře, natáčení promo videí pro nové protokoly nebo pouze intenzivní tréninková soustředění. A protože je mou kanceláří posilovna, nikoho nepřekvapí, že lokace i ubytování se vždy točí kolem nějaké významné posilovny, silového střediska nebo tréninkového centra.

Měl jsem tak tu čest poznat řadu velice kvalitních posiloven od FrontlineFit v Manchesteru, Ultimate Performance v Marbelle a YPSI ve Stuttgartu, které byly v Poliquinově stylu, přes klasické Crossfitové boxy jako Crossfit27 na Tenerife a Reebok Crossfit South Beach v Miami, až po legendární Golds gym, Muscle gym, Muscle beach a Metroflex gym v Los Angeles. Každá měla svou specifickou atmosféru, svůj neopakovatelný genius loci.

 

Volání Dubaje

Když jsem plánoval svou zimní dovolenou v Dubaji (což bylo jako vždy cca 9 dní před odjezdem), chtěl jsem ji pojmout po několika letech (asi tak čtyřech) konečně jako formu pasivního odpočinku: Ležení na pláži, popíjení šťávy z kokosu a hraní živých šachů prostřednictvím arabských trpaslíků.

Ubytování jsem tedy vybral tak, aby bylo v klidné zóně a ta největší aktivita spočívala v ranní chůzi na snídani. Přesto mi červíček pochybností nedal a při plánování itineráře jsem z legrace zabrousil i do vod posiloven v Dubaji.

A byl jsem upřímně překvapen, zděšen a zaskočen: Nejenže naleznete v Dubaji obří umělé ostrovy ve tvaru palem nebo mapy celého světa, nejvyšší mrakodrap nebo nejluxusnější hotel na světě, sjezdovku v obchoďáku nebo prosklenou restauraci pod hladinou moře, ale také velkou spoustu opulentních a zvláštních posiloven. Od exkluzivních soukromých fitek Poliquinových žáků, přes luxusní posilovny vytvořené ve stylu arabských paláců, kde jsou mezi stroji fontány a na zdech kamenná dlažba, až po obří silová střediska, stvořená přesně pro systém Performance training.

A právě jejich objev mě nakonec vedl k tomu, že se z plánované odpočinkové dovolené stal další pracovní zájezd do zahraničí, kdy jsem byl za sedm dní 6x cvičit, z toho jsem jel 4x silově vrchní polovinu těla, 4x nohy, 3x paže a 6x silovou vytrvalost – většinou na horkém slunci nebo pod vlivem extrémně silných stimulantů (výsledný efekt zhruba stejný – dehydratace, delirium a fata morgány), natočil jsem spoustu tréninkových videí i videí popisujících tréninkové principy a techniku cviků, které použiji do dalších protokolů a vytvořil jsem minimálně 1 rekord v počtu opakování na legpress s místním osobním trenérem, pořizujícím během série selfie video.

 

Dubaj a suplementace

Vždy, když cestujete směrem na východ, tak si zjistěte, zda v zemi, kterou plánujete navštívit, respektive v zemích, kde budete přestupovat, neplatí zákaz některých suplementů. Zatímco v Egyptě nakoupíte volně v lékárně anabolické steroidy (jsou hned vedle těhotenských testů pro jeptišky), v některých zemích na dálném východě můžete dostat doživotí i za Acetyl L Carnitin.

Před cestou do Dubaje jsem si tedy pro jistotu prošel internet a s hrůzou zjistil, že nejenže potřebujete lékařský recept a čestné prohlášení ke všem lékům na předpis, ale třeba i aspirinu a brufenu. Sebevědomí mi nedodalo ani zadržení jednoho muže na letišti za to, že si s sebou v příručním zavazadle vezl melatonin, aby překonal jet lag (feťák jeden!) nebo historky o tom, jak byl někdo poslán na týden do vězení, než se prokázalo, že ten bílý prášek v uzavíratelném plastovém sáčku je skutečně protein a ne pravý kokain z Kolumbie, který chtěl dotyčný pronést přes kontrolu tak, že na něj napsal chocolate whey protein.

Z toho důvodu jsem proto nejenže neměl ve svém příručním zavazadle klasickou modrou krabičku plnou roztodivných pilulí, povětšinou na optimalizaci spánku a trávení, ale i v hlavním zavazadle jsem se vyhnul všemu podezřelému a vezl si jen to nejzákladnější: Aminokyseliny s elektrolyty, jednoduché cukry a zbytek suplementace pro obnovu GIT.

Jak se ale nakonec ukázalo, bál jsem se zbytečně (ujistil mě o tom stevard z Emirates airlines, ze kterého se vyklubal klient Performance training, takže jsme poslední hodinu letu strávili vášnivou debatou o nastavení parametrů pro bench-press, až si na nás ostatní cestující stěžovali), což bylo dobře zejména proto, že mě má drahá polovička neposlechla a tajně si na cestu zabalila na malé dávky rozdělené peptopro (které by po ochutnání na malíčku každý povolaný ihned posoudil jako syntetický pervitin), nasáčkované suplementy od Animalu (kdo někdy viděl, tak ví, že nic více podezřelého asi ani neexistuje) a dokonce i nakopávač z USA, který je nelegální i u nás 😀

I přesto zde pravděpodobně platí velice silné regule v tom, co se smí prodávat jako doplňky výživy (stejně jako limitace v prodeji alkoholu, držení se za ruce na veřejnosti nebo pořizování videí a fotek zahalených muslimek). V místním supermarketu se suplementy tak zcela chyběly spalovače, nakopávače a anabolizéry. Zůstaly jen velice osekané vasodilatátory (povolený byl snad jen citrulín malát), klasické proteiny a aminokyseliny.

I přesto jsem udělal zajímavý nákup (vždy se snažím dovézt si něco, co u nás není), kde si pochvaluji zejména zatím nejvíce komplexní probiotika (50-150 B bakterií na kapsli, 12 druhů, tmavé sklo, uskladňované v lednici), speciální směs chelátových minerálů, elektrolytů a vasodilatátorů nebo třeba zatím nejlepší veganský protein.

Spousta neklientů Performance lifestyle 3.0 se nyní může divit, proč jsem koupil veganský protein, když veganství považuji za mýt o stravě, bodří ale vědí, že nejsem příliš zastánce klasického syrovátkového proteinu (kromě toho z nativního mléka a i potom pouze po omezenou dobu).

Veganský protein, který jsem zakoupil v příchuti chai latté (tradiční arabský sladký nápoj z mléka a koření) je komplexem aminokyselin z pěti různých zdrojů (hrách, rýže, quinoa, amarant a ještě něco), obsahuje greensy i extrakty ze zeleniny a celé spektrum adaptogenů (v podobě extraktů z bylin).

 

Stravování na cestách

Z hlediska stravování je Dubaj ideálním místem. Pokud jste milionáři. 🙂 Proto se vyplatí obstarat si apartmán s kuchyní, spíše než hotel, kde za stravu stejně budete platit (all inclusive tu v podstatě neexistuje). Apartmány přitom seženete v různých kategorií od stanu na poušti, po dvoupatrové lofty s výhledem na moře. Limitující tak je pouze Váš rozpočet.

Klasický přístup jíst 6x denně by se tady dodržoval velice těžce (ostatně jako vždy, když člověk cestuje, chodí do práce nebo chce žít plnohodnotný život), proto je ideální dle přístupu Performance lifestyle jídlo autoregulovat a jíst pouze tak často, jak to doopravdy potřebujete (většinou to je 2-3x denně maximálně).

I díky tomu dokážete za jídlo značně ušetřit, a pokud si snídani nachystáte sami, můžete si večeři užít v některé z epesních restaurací. Neznámým klenotem je restaurace Social house, kde se v prostředí americké zahradní party můžete najíst ve stínu nejvyššího mrakodrapu na světě Burdž Khalifa a přitom pohodlně sledovat ozvučenou tančící fontánu z pohodlí svého stolu. Na menu je neobvyklý mix východu a západu, kombinující všechny hlavní druhy kuchyní od japonského sushi po italskou pizzu.

 

Můj trénink na dovolené

Většinou se snažím, abych se během tréninkové dovolené musel co nejméně odchýlit od svého nastaveného tréninkového plánu. Pokud se však nacházím v opravdu kvalitním, dobře vybaveném a prostorném středisku, navíc ještě v případě, kdy chci své tréninky natáčet, přecházím ke speciálnímu plánu, který většinou automaticky generuji až na místě tak, abych co nejvíce využil tréninkové možnosti, které u nás nejsou běžně k dispozici.

Zatímco v Golds gymu v Los Angeles jsem tak začlenil do svého tréninku všechny možné i nemožné stroje od Hammer strength, při tréninku v Ultimate performance v Marbelle jsem se věnoval především výkonnostnímu tréninku na rozpáleném slunci.

Přestože jsem při své návštěvě Dubaje měl původně pokračovat v první fázi tréninkového protokolu DAWN: Maximal strength (v současnosti nahrazen specializací Maximal strength), rozhodl jsem se z hlediska atraktivity videí a dostupnosti rozmanitého spektra silového vybavení, přejít na týden na protokol DAWN: Maximal performance (v současnosti nahrazeno specializací Maximal performance) a zařadit tak do svého tréninku kombinaci powerliftingu, vzpírání, silové gymnastiky a strongman tréninku, které dohromady tvoří původní filozofii a základní postulát systému Performance training, vytesané do kamene pod heslem: All kind of performance.

Hlavní náplň tréninku tak tvořila silová část, doplněná o potřebné složky budování jednotlivých energetických systémů, zvyšování vlastní pracovní a regenerační kapacity a především osobní houževnatosti (podobně jako v Dračím doupěti).

 

No a nyní se konečně podívejme na to, co všichni dychtivě očekáváte. Na dvojici exkluzivních tréninkových center, kde lepší jsem zatím nikde na světě neviděl:

 

TK MMA & Fitness

Na terase v 9. patře Shatha tower ve čtvrti Dubaj media city se rozkládá posilovna nebo lépe řečeno tréninkové centrum, které mi již od prvních obrázku neskutečně imponovalo:

Kombinace klasické posilovny, složené z nakládacích strojů Hammer strength a Life fitness, dvou crossfitových boxů s hrazdami, gymnastickými kruhy a bumpery a asi padesátimetrové dráhy a otevřeného travnatého prostoru s pěti typy prowlerů, silovými kufry, axely, tlustými osami, super yokem, plejádou pneumatik i silových kladiv a v neposlední řadě pak MMA oktagonem, bazénem a opalovací částí. Součástí byly i luxusní šatny, nádherná křišťálová recepce a náležitý osobní servis dle nejvyšších standardů Dubaje.

To vše pod širým nebem, s výhledem na okolní mrakodrapy a moře, okořeněné příjemnou teplotou 20-25 stupňů, osvěžujícím větříkem a hudbou složenou z těch nejlepších hip hopových pecek (přesně dle mého playlistu).

Výsledkem bylo pravděpodobně nejlepší tréninkové centrum, ve kterém jsem kdy byl.

Mohu Vám ho zde donekonečna popisovat, skutečný pocit ale byl ještě stonásobně lepší a tréninky nepopsatelně motivující a zábavné. Nejlépe Vám to asi přiblíží fotky a video, které jsem zveřejnil na Facebooku a naleznete jej na začátku tohoto článku.

Vstup stál lidových 100 dirhamů, tedy cca 700 Kč na den, což v porovnání se 60-100 dolary/eury jinde ve světě není zas až tak hrozné. Přeci jen je to zážitková dovolená!

 

Warehouse gym

Když už jsem si myslel, že lepší posilovnu než TK MMA Fitness nenajdu, narazil jsem předposlední den zcela náhodou na další klenot silového tréninku, který se s ním nyní v mém srdci dělí o první místo nejlepšího silového střediska na světě. Klíčovým faktorem pro udělení tohoto titulu pro mě přitom není pouze množství a kvalita vybavení, ale především také celková koncepce posilovny. A ta tady hrála první housle:

Představte si Hefaistovu kovárnu, říznutou psychedelickým tripem cyberpunku a sado-maso tématiky a máte zhruba představu toho, jak to ve Warehouse gymu vypadalo: Černá podlaha, zdi, stropy i veškeré stroje a vybavení. Všudypřítomné pestrobarevné grafity, řetězy, pletivo, beton, kůže a motivační hesla a to vše osvětlené odstíny žluté, oranžové a červené. Dalo by se to tam popsat jako fitko ve stylu série filmů Matrix, popkulturní diskotéka třetího tisíciletí, kde byly taneční kreace vyměněny za předem jasně definované provedení cviků s extrémní plejádou vybavení.

Pokud totiž o centru TK MMA Fitness platilo, že nabízelo extrémní množství vybavení pro všechny druhy silového tréninku, tak o Warehouse gymu by se dalo říci, že je Mekkou východu, učebnicí silového tréninku, exkurzem do možností posilování, završením cesty za vytvořením dokonalého silového střediska.

Kombinuje v sobě totiž obří kulturistickou zónu s typy strojů, které jsem nikde jinde neviděl (např. speciální legpress ve stylu Pendulum squats od Atlantisu), powerlifterskou/vzpěračskou zónu s různými silovými klecemi, osami a kotouči od Eleika (vzpěračskými i powerlifterskými), crossfitový box s bumpery, medbally, ghr a různými typy veslovacích trenažerů a air biků, boxovací zónu s plejádou pytlů a profi ringem, taneční a TRX sál ve stylu zmutované hi-tech budoucnosti (jako ve filmu Blade Runner) a především pak olbřímí strongman zónu s celou škálou prowlerů a saní, axelů o různém průměru, super yokem, kufry a dalším neobvyklým vybavením (obligátní sudy nesmí chybět). Součástí pak byly, i přes umístění ve skladišti v industriální zóně, velice čisté a hezky udělané šatny (opět ve stylu zbytku posilovny, tedy posprejované a technokratické) a kvalitní bistro, míchající shaky na míru (ve výběru chyběla jen Plejadiánská chobotnice).

Ve Warehousu gymu jsem si připadal jako ve svém splněném snu, odcvičil jsem tam poslední dva tříhodinové tréninky a udělat spoustu výkladových videí. Shnilou třešničkou na dortu tak bylo pouze to, že jsem se rozhodl prostory fitka natáčet zrovna ve chvíli, kdy v něm cvičily muslimské ženy v normálním oblečení (bez burek), což je de facto trestné. Takže nakonec nás zachránil pouze rychlý úprk pryč ze země. 🙂

 

A to je přátelé pro dnešek vše. Doufám, že jste si toto mé dlouhé a někdy škodolibým jazykem oplývající vyprávění užili a možná se sami za zavřenýma očima přenesli do pohádek tisíce a jedné noci, magické Arábie, kde se nacházejí kořením a mlékem vonící rozlehlé tréninkové paláce, některé umístěné vysoko v oblacích, jiné připomínající samotné peklo, vždy ale sloužící našim potřebám a poskytující katarzní cvičební dovolenou.

 

PS: Pokud Vás zajímají mé zápisky z cest, mrkněte také na článek Performance training v Los Angeles nebo zápisy z dovolené v Marbelle (seminář s Poliquinem) a na Havaji (Jak vytěžit z dovolené maximum).

Mgr. Adam Česlík