Blížil se konec roku 2022 a já (Lukáš) v hloubi duše cítil neustávající potřebu vystoupit ze zajetých programů a vydat se čelit výzvě, jež bude dalším milníkem na mé cestě sebe-rozvojem.
Vyslyšení této vnitřní potřeby na sebe nenechalo dlouho čekat a já se bez dlouhého přemýšlení přihlásil na týdenní pobyt ve tmě, který mi přinesl přesně to, co jsem nejvíce potřeboval, tedy: tmu, ticho, možnost být sám se sebou a odpojení od informačního toku a technologií.
V tomto článku vám budu sdílet mé osobní postřehy a zkušenosti, včetně pár zajímavostí z historie či možnou hypotézu, jakým způsobem pobyt ve tmě způsobuje super-naturální a „psychedelické“ prožitky.
Disclaimer: Při čtení tohoto článku mějte na vědomí, že mé osobní prožitky z pobytu ve tmě jsou zcela subjektivní a vaše případná zkušenost může vypadat diametrálně odlišně. Současně je taky dobré myslet na to, že pokud se sami na pobyt ve tmě chystáte (v průběhu týdnu a měsíců), tak čtení prožitků jiných lidí může ovlivnit váš zážitek (vytváří se takzvaný „set“), kdy například přehnané očekávání může přinést zklamání. Čeká-li vás pobyt v blízké budoucnosti, tak doporučuji si čtení článku nechat až po skončení :-).
Co je to pobyt ve tmě?
Pokud jste doposud o pobytu ve tmě neslyšeli, tak mi dovolte vám krátce a stručně tento typ terapie představit.
Terapie tmou není ničím jiným než jistou formou smyslové deprivace, kdy po určitý čas pobýváte v objektu zcela zbaveného světla a tedy i schopnosti vidět, tak jak jste zvyklí.
Samotná terapie probíhá v upravených objektech, jako jsou menší chaty a chalupy, které disponuji základním vybavením pro zajištění základních potřeb – postel, toaleta, sprchový kout, umyvadlo apod.
Pobyt ve tmě není výdobytkem moderního člověka, ale má dlouholetou tradici ve východních naukách, jako je například taoismus a další, kdy mniši chodili do odloučení a askeze do jeskyní, ve kterých pobývali dlouhý čas a „snažili“ se prožívat vyšší stavy Vědomí.
Doporučená délka pobytu pro plnohodnotný zážitek se pohybuje mezi 7 – 14 dny, kdy u nás v České republice jsou nejvíce rozšířené (i doporučené) 7 denní pobyty.
Má zkušenost s terapií tmou
Na úvod tohoto self-reportu nemůžu nezmínit, že pobyt ve tmě je něco, co mě osobně dlouhodobě přitahovalo a byl jsem si naprosto jistý, že jednoho dne přijde rozhodnutí a „správný čas“ tuto terapii podstoupit.
Představa naprosté izolace od světa a navíc ve tmě, mě vždy fascinovala nikoliv děsila, což jsem taky považoval za jeden z předpokladů, že se bude pravděpodobně jednat o sebe-rozvojový nástroj, který mi bude fungovat.
1. Rozhodnutí a příprava na pobyt
O tom, že se pobytu ve tmě skutečně zúčastním jsem věděl měsíc dopředu, kdy bylo zajímavé, že po vnitřním rozhodnutí mi šlo vše hezky naproti. Obvykle totiž pobyty ve tmě bývají na dlouhé měsíce dopředu zarezervované, ale mě se povedlo 4 týdny před začátkem ulovit symbolicky nejlepší možný termín, a to od 30.12.2022 do 06.01.2023, hezky na nový rok a období, kdy je obecně i po stránce povinností každodenního života větší klid.
Pro svůj pobyt „jsem si“ vybral CENTRUM TERAPIE TMOU v Kozlovicích. Zajímavostí je, že se zabývají výzkumem působení tmy na člověka, ve spolupráci s Ostravskou univerzitou.
Už při vyplňování přihlášky to byl vzrušující pocit a cítil jsem, že se série události dává do pohybu (tento pocit jsem zažil téměř před každým důležitým životním rozhodnutím) a tak jsem s důvěrou v „proces“ udělal, co je potřeba (zaplatil, zajistil volno, vyřešil povinnosti dopředu, zkrátka vytvořil prostor pro odloučení ze světa).
Z pohledu přípravy na pobyt pro mě bylo důležité stanovit si záměr a taky důvod PROČ se vlastně chystám tento typ terapie podstoupit. To nebylo nic těžkého, protože jsem svůj záměr a důvod proč věděl podvědomě ještě před samotným přihlášením a proto stačilo záměr jen lépe definovat, hodit na papír a nechat jej být.
Po pár dnech od přihlášení jsem už o pobytu příliš nepřemýšlel a když nebylo potřeba, tak ani nehovořil. Přišly Vánoční svátky, rodinná i přátelská socializace, které jsem si užil plnými doušky a pobyt ve tmě jsem začal řešit až den před jeho začátkem.
Mentální příprava nebyla ničím speciální, protože záměr byl definován a byl jsem otevřen čemukoliv, co pobyt ve tmě přinese, takže nebylo nad čím takzvaně špekulovat…
2. První dny pobytu (30.12.2022 – 2.1.2023)
PŘÍJEZD A ZAČÁTEK POBYTU
Můj pobyt začínal příjezdem okolo 17:00 na místo konání (Kozlovice, Beskydy), kde jsem se seznámil s opatrovníkem, příbytkem (ještě za světla) a rychle jsem došel k ujištění, že se jedná o vyladěné místo, kde mi nic nehrozí a můžu si v klidu odžít svůj naplánovaný pobyt.
Po vybalení a seznámení s příbytkem, základními instrukcemi opatrovníka (např. co dělá zvuky a není se toho třeba obávat, nebo že bude každý den docházet s jídlem a čajem), jsme se rozloučili a rozhodnutí vzdát se světla jsem měl ve svých rukou. Přibližně po 15 minutách jsem vypnul pojistky a tím můj pobyt započal.
A bylo to tady… Záměr zúčastnit se pobytu ve tmě se stal realitou. První chvíle jsem se snažil rozpoznat, kde jsou hlavní záchytné body (postel, křeslo, toaleta…) a zanedlouho mě tma navodila extrémní únavu a malátnost, díky pro moderní svět nezvyklé rychle narůstající hladině melatoninu, což mě taky donutilo jít spát.
PRVNÍ DEN – REGENERACE TĚLA
Po probuzení přišel nepříjemný pocit, protože jsem ztratil jistotu s kterou člověk na denní bázi operuje a řídí se jí – a tou je čas. Nevěděl jsem totiž jestli jsem spal jen pár hodin nebo je už ráno a spal jsem celou noc, což ve mě vyvolávalo lehký pocit napětí.
Nicméně první den jsem téměř celý prospal a proležel. Když jsem uvažoval nad tím proč se tomu tak děje, tak mě napadla domněnka, že kombinace tmy, naprostého ticha, chybějících substancí (např. kofein) a pobyt v blízkosti přírody mimo elektrosmog, umožnilo tělu dostat se do hlubších regeneračních procesů, do kterých se v Praze běžně nedostanu.
Tím, že bylo 31.01. a ten den se slavil Silvestr, tak jsem věděl, že mou časovou kotvou bude ohňostroj, který jsem během odpoledne / večera lehce slyšel hned několikrát, ale ten skutečný oslavující příchod nového roku mě probudil o půlnoci a já věděl, jaký je tedy čas. S tím ale přišly první problémy…
DRUHÝ A TŘETÍ DEN – KRIZE
Jakmile jsem se po Silvestru (pravděpodobně) ráno probudil, tak uvědomění toho, že ve tmě strávím ještě 5 celých dní a část 6. dne, ve mě vyvolalo poměrně silné napětí s tím, že je to opravdu dlouhá doba a vůbec jsem netušil, co tady hodlám tak dlouho dělat.
Po prvních dnech jsem věděl, že se čas poměrně vleče a že nikdy nemám jistotu, jaký čas skutečně je (jen nekonečné teď). V tento den mi taky na mysl přišlo, že zkusím ještě jeden dva dny a pobyt ukončím, s myšlenkou, že to přece musí stačit…
Naštěstí tato krize netrvala příliš dlouho, protože jsem:
- Věděl PROČ pobyt podstupuji a jaký je můj záměr.
- Vžil jsem se do pocitu, jak bych se cítil, kdybych pak uvažoval o tom, co by tak asi přinesly další dny, které jsem nepodstoupil.
- Aplikoval jsem stoicismus – Tma = nový normál na který je potřeba se adaptovat a přijat to co je, být za to dokonce vděčný, díky negativní vizualizaci = co kdybych přišel o zrak nebo by mě ve vězení poslali na 2 týdny do díry…
- Uvědomění, že mi kromě světla nic životně důležitého nechybí a že se ve své podstatě mám lépe než milióny lidí na této planetě (postel, teplá voda, topení…)
- Podstupuji tuto askezi dobrovolně a nemám si na co stěžovat.
Uvědomění si těchto pár bodů naprosto změnilo vnitřní rozpoložení a já začal hledat a vymýšlet způsoby, jak si pobyt ve tmě opravdu užít a jak s tmou pracovat.
Třetí den jsem započal s již přeladěným mindsetem a začal aplikovat postupy, kterých jsem se držel až do posledních dní mého pobytu.
Pobyt v plném proudu
ČTVRTÝ DEN – TMA SE STALA PŘÍJEMNOU + APLIKACE POSTUPŮ
Tento den jsem si již tmu naprosto užíval… Pro mě osobně nedocenitelné ticho bylo naprosto harmonizující, kdy v něm meditace a práce s pozorností šla jako nikdy předtím.
Rád bych vám taky sdílel zmiňované postupy, které jsem začal aplikovat již třetí den pobytu a které mi umožnily „zabít“ přítomnou nudu ve chvílí, kdy jsem ji zrovna nechtěl prožívat a taky vůbec dát celému pobytu nějakou dynamiku a směr.
Obecně se jednalo o činnosti:
- Po probuzení – vědomé odpočívání a přemítání v mysli.
- Pocítění hladu – hygiena, studená sprcha, rozcvička, dechové cvičení.
- Snídaně – snídal jsem veškeré jídlo na celý den (jídlo bylo lehké a vegetariánské rozdělené na 4 porce), chtěl těžit z benefitů časově ohraničeného stravování.
- Posezení v křesne – hraní na zvonkohru, tibetské mísy, meditace.
- Ulehnutí – odpočinek a užívání si nudy, přemítaní myšlenek.
- Meditace / dechové techniky.
- Trénink – s vlastní vahou (různé formy kliků, dřepy na jedné noze), sprcha.
- Performance Protein + zbytek přílohy ze snídaně – Protein byl jediný doplněk, který jsem si s sebou vzal.
- Posezení v křesle – hraní na zvonkohru, tibetské mísy, meditace.
- Příchod opatrovníka – vypozoroval jsem že chodí v 2. polovině dne +- 3 hodiny.
- Meditace / dechové techniky.
- Spánek – čím déle jsem ve tmě byl, tím se hůře usínalo a tím méně spánku jsem potřeboval.
PÁTY A ŠESTÝ DEN – POMYSLNÁ ODMĚNA VE FORMĚ VIZUÁLNÍCH VJEMŮ, SILNĚJŠÍ VHLEDY, VIZE
Jak plynul čas a byl jsem dle svého pocitu na tmu již plně adaptován a bez problému jsem v ní fungoval, kdy například orientace v prostoru nedělala nejmenší problém, tak se postupně začínalo dít něco „zajímavého“ (ne že by byl doposud pobyt nezajímavý – zvlášť z pohledu vnitřních prožitků).
Začínal jsem totiž ve tmě vidět, ale ne tak jako to běžně známe. Samotná tma totiž začínala mít obsah a jakousi vizuální kvalitu. Tma už nebyla jen o všude přítomné a neměnné černé, ale v samotné černé se začaly objevovat odlišnosti, vnímání vzdálenosti a pokračování prostoru (nehledě na vzpomínku, že támhle je zeď) či přímo generovaní různých tvarů, které mé vědomí interpretovalo jako vinoucí se větve stromů / rostlin.
Díky tomu se stalo jen obyčejné koukání se do „tmy“ a „prázdna“ nesmírně uklidňující a meditativní činností, ve které jsem pravděpodobně strávil ponořený spousty hodin.
Jeden okamžik však vše strčil do kapsy… Při tréninku, kdy jsem zrovna dělal dřepy a následně se během pauzy prodýchávál, se ze tmy vynořila vinoucí se rostlina s velkými listy. Podstatné ale bylo, že měla sytě zelenou barvu, jako z jiného světa.
Tato zkušenost trvající odhadem 5 – 10 sekund vyvolala úžas a obecně pozitivní emoce, s tím že jsem si řekl, že pobyt začíná být značně supernaturální.
Poslední den začaly být vizuální vjemy popsané v druhém odstavci této části mnohonásobně intenzivnější, což způsobilo značné zhoršení orientace v prostoru a schopnost se bezpečně pohybovat. Téměř celý den jsem proto chodil po čtyřech, protože když jsem delší dobu stál, měl jsem pocit že se „točím“ a to mi způsobovalo lehkou nevolnost, která mě ale nijak neznepokojovala.
Večer posledního dne při ležení v posteli a dívání se do „stropu“ přišlo pár dalších barevných (sytě zelených) vjemů rostlin, za které jsem jen projevil vděčnost, že vidím rostliny a ne spáry nějakých démonů :-D. Zajímavý byl taky pocit občasného „prohlédnutí skrze“ tmu / rostliny malým horizontálním tunelem vedoucího, asi / možná do sousední dimenze, kde bylo spoustu rychle proudících barev.
S podobnými typy prožitku se na pobytu ve tmě setkává spousta lidí, kdy existují hypotézy (nikoliv důkazy), čím jsou tyto prožitky způsobeny. Jednou ze zajímavých hypotéz je, že náš mozek začne v epifýze tvořit vlastní DMT (velice silnou psychedelickou látku / entheogen) a to z molekulárně podobného melatoninu / serotoninu.
Výstup ze tmy
Po předchozím dni jsem se už docela těšil na návrat do reality a tak jsem po probuzení, v domnění že už je určitě ráno, započal chystání na očekávaný výstup. Vjemy z předchozího dne byly stále intenzivní a nevypadalo to, že by se chystaly přestat.
Příprava na výstup vypadala tak, že jsem si zrekapituloval celý pobyt a důležité vhledy a uvědomění, které mi během pobytu přišly a docvakly. Po aplikaci základní ranní rutiny jsem se tedy bez dlouhého přemýšlení rozhodl ze tmy vystoupit, odemkl jsem dveře a vyšel ven na čerstvý vzduch.
S překvapením byla venku ještě tma, ne však taková ve které jsem strávil svých posledních 7 dní. Prošel jsem se tedy kolem chaty, s tím, že jsem obdivoval veškeré vjemy a zrak jako takový. Lehce se mi taky točila hlava.
Nicméně tím, že jsem nevěděl kolik je hodin, tak jsem si v chatě zapálil svíčku a strávil nějaký čas psaním rekapitulace do svého deníku. Zažehnutí plamene zapalovače mě lehce odpálilo, ale pozorování plápolající svíčky bylo velice uklidňující a měl jsem radost, že opět vidím svět na který jsem byl zvyklý. Po dopsání byla venku stále tma a já se tedy rozhodl podívat se na telefon (naštěstí po vypnutí telefonu zůstal nastavený červený režim displeje), kolik je hodin. Bylo okolo 4:30 :-D, což znamenalo jít ještě na chvílí spát.
Po druhém probuzení okolo 7:00 už venku svítalo a při výstupu z chaty jsem byl překvapen ostrosti všech barev, včetně znatelného zlepšení svého zraku (schopnosti zaostřit do dálky, i na blízko).
Po příjezdu domů jsem se věnoval odpočinku, nechal tmu takzvaně „dojet“. Značně jsem si užil své první jídlo, postavené na živočišných potravinách, kdy šlo o vejce od šťastných slepiček, máslo a kvalitní šunku. Ne že by na pobytu bylo jídlo špatné, určitě mi prospělo být chvíli na rostlinné stravě, ale individualitu člověk nezapře.
NEURO-OPTIMALIZAČNÍ POTENCIÁL TMY
Ať už vám tma přinese cokoliv a máte jakýkoliv záměr nebo očekávání, tak jedno je téměř jisté, značně si odpočinete a dáte taky odpočinout svému mozku a hlavním neurotransmiterovým systémům.
Jednou z mých motivací jít do tmy, bylo na vlastní kůži vyzkoušet intenzivnější formu dopaminového detoxu, o kterém jsem příhodně během prosince, tedy před začátkem pobytu psal do našeho protokolu Neuro-optimalizace level 2 a věnovali jsme se tomuto tématu i v osvětě pro veřejnost – např. ve video-článku: Jsme otroky umělých dopaminových stimulů, který rozhodně doporučuji poslechnout.
No a protože jsem sám na dopamin citlivý a hraje v mém životě důležitou úlohu, tak jsem po absolvování pobytu ve tmě znatelně pocítil, že mi dopaminový systém funguje řádově lépe, a to i včetně celkového fungování mozku a jeho výpočetní kapacity.
Velkou roli v podpoře zdraví mozku při pobytu ve tmě s největší pravděpodobností hraje, v podstatě ničím neomezená produkce melatoninu, který je silným antioxidantem a proti-zánětlivou molekulou.
Neodmyslitelnou části rovnice je samozřejmě i naše psychika a Vědomí, kdy zpracovávání vnitřních témat, rozpoznávání negativních myšlenkových a emočních vzorců a dalších možnosti práce se svým Vědomím, přináší cenné výsledky. Ve tmě jsem aplikoval celou řadu technik, které jsem se naučil v kurzu: Supernatural.
Slova závěrem
Tento článek / self-report měl za cíl sdílet povědomí o této velice zajímavé a obohacující terapii, která dle mého osobního názoru, má velký potenciál pro dnešní moderní, uspěchanou a informačně zahlcenou společnost, ve které lidé mají čím dál méně možností trávit čas opravdu sami se sebou, chybí nám ticho a díky umělému osvětlení mnohdy i skutečná tma.
Svůj zážitek jsem vám sdílel záměrně z pohledu, jak jsem vůbec o tomto zážitku uvažoval a jak jsem se rozhodl celý proces aplikovat, kdy podotýkám, že se nejedná o univerzální návod jak k pobytu ve tmě přistupovat. Každý si musí najít přístup, záměr a důvod PROČ sám. Věřím ale, že některé z postupů a myšlenek, vám mohou zejména v potenciální krizi pomoci dále v procesu pokračovat. V mém případě to totiž stálo sakra za to!
Lukáš Rusek, tým Performance Lifestyle
Nové články:
- Článek: SÍLA DECHU PRO OPTIMALIZACI MOZKOVÉ BIOCHEMIE (TECHNIKA) (neuro-optimalizace level 1).
- Článek: JSME OTROKY UMĚLÝCH DOPAMINOVÝCH STIMULŮ? (neuro-optimalizace level 2).
- Článek: CO JE NAŠÍM NEUROTYPEM? (neuro-optimalizace level 3).
Více o jednotlivých úrovních neuro-optimalizace se dozvíte po rozkliknutí fotky:
Žádné komentáře